Jestli jde o pouhou náhodu, že tohle album začíná také na písmeno „F“ jako jejich debut z roku 2013 „Face Beneath the Mask“, netuším. V obou případech jde však o velmi působivou porci thrash metalu. Každý, kdo si poslechne tento vál, mi určitě dá za pravdu, že se chlapci nechali inspirovat mnohem slavnějšími německými kolegy Kreator.
Můj kamarád by však pronesl „A koho to zajímá!“ a měl by pravdu. Není vždy rozhodující, kdo je naším vzorem, nýbrž jakým způsobem mu dáme holt. Dle mého názoru se této výzvy Vendeta zhostila na výbornou.
Od první skladby „Contagion“ se Jano Burda svým vokálem stále víc a víc přibližuje Mile Petrozzovi. Na „Bloodthirsty Beats“ jen potvrzuje své pěvecké kvality a celá kapela budí naprosto kompaktním dojmem. Prostě jim to šlape.
Trojka „Suicide of Murderer“ není až tak agresivní jako její předchůdce, ale rozhodně nezůstává nijak pozadu. Následující „Madness of Sleep“ mě pěkně rozhýbala. I když v první chvíli to tak vůbec nevypadalo, pak se kytary se rozdělily. Levá, pravá, jak to bylo u thrash metalu vždycky. Někdy naopak. Vždycky to splnilo účel. Stejně jako teď.
Ve skladbě „Children Predators“ jsem pro změnu ucítil trochu z kuchyně dalších thrash metalových legend, Slayer. Opět to není na škodu. Já osobně si rád zavzpomínám na dobu osmdesátých a devadesátých let. To byla zlatá éra thrash metalu. A díky kapelám jako VENDETA, je nad nebe jasné, že tento styl z daleka není za zenitem.
Ve skladbě „Painful Desicion,“ kde kytary rozřezávají mlhy nenávisti, řekl by metalový poeta, mi trochu chyběla frontmanova hrdelní agrese. Alespoň já jsem to tak cítil. Takhle album „Coma of Souls“ nebude nikdy překonáno (smích).
Závěrečná „Failure of Humankind“ začala povědomou vybrnkávanou. Pak se rozjela strhující thrash metalová jízda. Jeden z nejlepších songů tohoto alba. Samozřejmě, až po „Madness of Sleep.“
Myslím, že Vendeta je naprosto skvělý slovenský odkaz na Kreator, který má svojí tvář. A to se mi na nich líbí.
