Když jsem si přečetl článek v deníku právo, kde chlapci uvedli: „Většina lidí má ráda melodické písničky,“ tak jsem byl vážně zvědavý, jaká vlastně ta jejich nová placka bude. Jako poslední věc mám zaznamenané EP – „Hoříš“ z roku 2012. Studiové album „Za stěnou (2007).“ Takže očekávání z mé strany rozhodně bylo velké.
Začít můžeme obalem, který znázorňuje kohosi, jak si dělá selfie po atomovém výbuchu. Pobuřující, zvláštní, absurdní? Možná je absurdní, co lidé vyfotí a kde se tím všude chlubí. Možná, že i o tom je tohle album. Název „Selfie“ je samozřejmě zavádějící, přesto jisté asociace tam jsou.
Tato rocková parta se řadí mezi kapely hrající crossover a jejich první skladba „Loutka“ to ani nevyvrací. Zde se objevil první host alba, kytarista Michal Skořepa, který pomáhal Jirkovi Haškovi i s vokálem. Nebyl to samozřejmě jediný host na tomto albu, ale asi hodně zásadní. Když otevřu booklet, jeho kytara a zpěv se objeví nejméně v sedmi skladbách. Dvojka „Sorry, mám se rád“ měla v úvodu pěkné ostré kytary. Ty vokály v úvodu možná odradí, ale refrén to zachrání.
Asi nejlepší song této placky je pro mě „Děti noci.“ Celý koncept je naprosto perfektní a vokály s podmanivým textem tomu dávaly neuvěřitelnou atmosféru. Následující „Záblesk“ v této atmosféře pokračoval. Sice v trochu jiné hudební omáčce. V každém případě, melodie je silnou stránkou tohoto alba a pátá skladba „Selfie“ je toho důkazem. Jen škoda, že v tom slyším prvky skladby „Děti noci.“
Ve skladbě „Nesvolená“ se objevili další hosté tohoto alba. Zpěvačka Marie Zicháčková a na klavír Jiří Vidasov, který celý song odstartoval. Spolu s frontmanem jako rozjímání při klavíru. Rovněž skladba, která byla v mém playlistu hodnocená hodně vysoko. Sedmý song „Zpívej“ bych zařadil jako klasickou baladu. Zajímavý ženský vokální prvek v podobě Žanety Vargové skladbu pozvedl na jinou úroveň. Moc se mi líbila.
Abychom si nemysleli, že nás chtějí Flattus uspat, pustili do nás skladbu s velmi zajímavým textem. „Přeoperovaná“ a posedlost být krásná. „…s tváří dokonalou…“ Tomu říkám super alternativní rock, až na ten ženský prvek, který mě tam spíše rušil.
Koketovat s crossoverem se vyplácí. Nabustrované kytary, různé polohy hlasu a střídavé hudební pozadí mezi energickým nábojem vyjadřující svůj postoj s poklidným akustickým rockem. Tak to byla skladba „Kapitán,“ která uzavřela písničky nahrané ve studiu Selfie.
Závěr alba patřil dvěma bonusovkám. Lajfko „Jane“ a unpluggedová verze skladby „Nesvolená.“ Jakmile album dohrálo, posteskl jsem si, že skladby jako „Děti noci“ a „Záblesk“ nebo třeba i „Jane“ se neobjevují častěji v naších médiích, místo některých násilně prosazovaných skupin. Jsem rád, že se neřadím mezi ovce a existují skupiny jako je Flattus.