V kapelním životopisu stojí, že u jejího vzniku byla bubenice Miriam Hodoňová, která tam bubnuje dodnes, původním záměrem bylo dělat revival Def Leppard. Při této příležitosti jsem si vzpomněl na to, že bratři Ebenové chtěli původně také zakládat uřvanou rockovou kapelu. V obou případech se to nějak zvrtlo.
V případě EUFORY nabrala kapela směr k melodickém powermetalu s příchodem zpěváka Luboše Senka. Není divu, Luboš dělí svůj hlasový výraz spravedlivě mezi Geoffa Tatea, Bruce Dickinsona a ve vícehlasých pasážích přidá jako bonus Michaela Kiskeho. Z původních úmyslů a záliby v melodickém hardrocku nezůstalo nic, snad jen produkce, kde se zbytečně netlačí na pilu po stránce tvrdosti, hutnosti a agresivity. Zvuk a celkové aranžování se totiž pohybuje ve velmi příjemných dimenzích, ve kterých ale jinému posluchači může zase pro změnu něco chybět, i když rozhodně ne výrazně.
Původní INTRO je přesně takové, jaké v žánru melodického metalu očekáváte, minuta spolehlivě navnadí na další dění. A je proč, protože následující FLYING ISLAND EUFORY je žánrovou tutovkou, kde se na atraktivní riff posadí působivá melodie a výsledek lahodící uším je na světě. Následující THE FINAL CHIME se mi trefila do noty ještě více, atraktivní chór a k tomu výraz skladby, který mi připomíná nejsvětlejší momenty Excalion. LEAVE ME ALONE trochu vycení zoubky a ingredience, které jsme v předchozích skladbách stihli nasát, kombinuje i s expresivnějším zpěvem, aby to znovu bylo podepřeno v tuto chvíli již typickým chórem. Při prvním sériovém poslechu jsem si říkal, co asi budu psát, bude-li se v takové kvalitě pokračovat. Z těchto úvah mě vysvobozuje další položka CHEERS!, ze které se vyloupne jeden z nejotravnějších refrénů, jaké jsem kdy slyšel. FROM THE OTHER WORLD se rozjíždí v uvolněném polobaladickém tempu, ale v refrénu dostane energickou queensrycheovskou injekci, ostatně ozvěny této kapely cítím i v následné BOOK OF LIFE. Začínáme se blížit k posledním třem skladbám. Zatímco METAL IS THE HERO nezaujme téměř ničím, tak BE ME BROTHER hraje na trochu modernější strunu, a zatímco její hudební složka pulsuje trochu nervózněji, tak text svádí k různým výkladům. A co říci k závěrečné MELÓDII ČIERNEHO KLAVÍRA? Je načase do registru zeměpisných označení zanést nový (i když tak nový ne) pojem. Nedokážu říci, čím se vyznačuje a čím je typický, ale je to „typická slovenská balada“. Jistě takových znáte více a zmíněná skladba mezi ně přesně zapadne.
EUFORY umí dělat muziku melodicky atraktivní a současně ukazovat i svou umělečtější tvář, aniž by tím ztratili na atraktivitě pro posluchače navnaděného na zpěvnou atmosféru. Fanoušek žánru si všeho užije do sytosti a nepochybně začne netrpělivě vyhlížet další zářez v diskografii.