Název alba má svým způsobem pravdu. O Tu v Bratislave jsem na Rockmag napsal mimo jiné: Hudba Hviezdy je podobně jednoduchá jako obal desky: jedná se v podstatě o syrový rock bez jakýchkoliv samplů a jiných známek jednadvacátého století. Jednoduché melodie, riffy a žádná sóla, zato poměrně zajímavé a osobité texty s nádechem humoru. Ten samý popis platí i pro aktuální nahrávku.
Ta opět nabízí městský rock, jehož hlavním hrdinou je každodenní outsider. Už od rána je jeho jedinou vidinou návrat do peřin a jeho přání zní “tento deň / už nebudem / unavenejší než včera.” Topí se v minulosti, při projížďce na kole spadne a jeho úkrytem před rychlým tempem světa je jen podkroví jeho domu.
Stejně jako na debutu, i na albu Nič sa nemení Hviezda střídá rock’n’rollové vypalovačky s pomalejšími melancholickými kousky. Obzvláště skladba Červená električka, obsahující zmiňovaný unavený slogan, je v tomto ohledu působivá. Ta se mimochodem od ostatních skladeb liší také tím, že obsahuje nasamplované ruchy, které podporují atmosféru šedivého rána.
Výrazně na desce působí také titulní skladba Nič sa nemení, která je postavená na funkovém disco beatu. Na poměry kapely hodně rádiová a chytlavý refrén si tu s kapelou zazpívalo množství hostů. Do zlatého fondu by se ale daly zařadit také skladby Púha dúha, Figaro nebo Chce sa mi spať.
Hviezda ukazuje, že to s hudbou myslí opravdu vážně. Nemá sice bohaté orchestrální aranže a billboardy na dálnicích, zato má co říct a vypadá to, že část posluchačů už to zjistila. Nič sa nemení sice obsahuje i slabší momenty, jako celek je to ale solidní rocková nahrávka starého střihu.