Na úvod našeho povídání bych Vás rád požádal o představení kapely KATT nějak blíže, kdo kapelu v současné době tvoří a který moment z vaší historie považujete za nejdůležitější?
Jindra: Tak členové jsou Jindra Matějka , Martin Dušek a Zdeněk Tomášek . Bohužel kapela neměla to štěstí a nesešla se hned v začátku . Formování , které jak doufám už skončilo , trvalo osm let . Teprve v loňském roce zapadla kolečka a začalo to být to, co jsme vždycky chtěli. Myslím tím mne a Zdendu. My dva jsme spolu měli sice také více rozporů a dokonce jsme i párkrát skončili, ale nakonec nás to zase vcuclo k sobě. Nejdůležitější moment nastal příchodem Martina, který konečně splňuje naše nároky na bubeníka. Rytmika je u nás velmi klíčová. No a pak jsme taky vyřešili basáka. Prostě hraje Zdenda. Trochu se cukal, ale už byl dlouho nakousnutej , takže to už nebylo s přemlouváním tak složitý. No a to je vlastně ten největší zvrat – hrajeme ve třech a všichni zpíváme. Prostě najednou máme klid a pracujeme. Martin to sype úžasně a skvěle si sedíme. Děsně nás to baví
Jaké jsou vaše hudební kořeny a vzory?
Jindra a Zdenda: Kořeny ?Asi jsme vyrostli na klasickém heavy metalu, prostě všechno co hrajou na rádiu Beat.. Jinak u nás v kapele často padají jména Disturbed , Helmet, Annihilator, Sepultura , Soulfly atd. Ten záběr je poměrně široký.
Martin: Já poslouchám fakt všechno možný a zdaleka ne jenom metal. V rámci tvrdý hudby mě podstatně ovlivnily například kapely Soilwork, Machine Head, Textures nebo Death. Konkrétního bubenickýho vzora nemám, snažim se chytnout nějakou vlastní tvář a vzhledem k tomu, že hraju trochu i jazz a pop, nejsem úplně typická metalová mlátička. <smích>
Můžete nám blíže představit, jaký přesně má význam názvu KATT ? Kdo s tím přišel?
Jindra: Název jsem vymyslel já a hned se přiznám , že jsem od začátku chtěl jednoduchý název a to nejlépe čtyři písmena . Katt se mi líbil a Zdenda nějak neodporoval. Tak asi že je menší. <smích>
Připravujete EP „Kladivo v hlavě“. Můžete desku blíž představit?
Jindra a Zdenda: Tuhle placičku jsme připravovali vlastně jako návnadu. Pořád byly potíže s bubeníkem, tak jsem požádal Karlose, se kterým jsem chvilku působil v kapele Chlejf, aby to nabouchal. Karlos je výbušnina a přesně zapadal do našich představ bubeníka, což v nás trochu vyvolávalo obavu, že druhej už takovej nebude. Naštěstí se vlastně díky těmto nahrávkám přihlásil Martin, který je v podstatě jeho jakoby klidnější dvojče. Vyjadřujeme tam, jak chceme hrát. Rytmus, rify, melodie, energie.
Při poslechu si nelze nevšimnout velmi kritických textů. Kde čerpáte inspiraci pro svoje texty?
Jindra: Zatím píšu hlavně já a je to dost impulsivní. Někdy to téma hledám, ale většinou to najednou potkáš – prostě to do tebe vrazí. V podstatě když začneš mít potřebu psát něco do tvrdší hudby, tak se stačí podívat na ten bordel kolem, jako je třeba Úředník. Ale zase U Králů je píseň věnovaná hospůdce v Libni, která je mého kamaráda a tam se scházíme a domlouváme naší budoucnost. Nicméně Zdenda se začal také podílet na textech větší mírou nežli dříve, ale to bude až na další placku. Je ale pravdou, že mi to občas lehce překope, prý aby to sedělo do huby. Hřbitovní zeď je text, který jsem napsal na učňáku při cestě kolem hřbitova. To jsme v té době dělali s Víťou Benkem kapelu Brian. Mám z té doby více textů. Poslední sloku jsem musel napsat znovu. Dopisoval ji tenkrát zpěvák Brianu a tu jsem neměl. Zdenda dodělal to povídání před sólem a bylo to. Ta hlavní, Kladivo, to je bolest hlavy po pár či více pivech – to asi zná každý. Člověk se dušuje, jak už bude hodný a to se pak i dobře píše. Teda až druhý den.
Čím, by jste nalákali, na novinku někoho, kdo vaší kapelu dosud neslyšel?
Jindra: Asi bych řekl:“ pojď se bavit“, jinak nevím.
Zdenda: Jak řekl jednou Jindra na zkoušce jsme tak trochu tvrdší KATAPULT ….smích
Co řeknete k jednotlivým skladbám, kterou lze označit za koncertního favorita?
Jindra, Zdenda, Martin: Všechny!!! 🙂
A co plány na další pokračování? Je na to ještě brzy nebo už se vám nějaké plány a představy honí hlavou?
Jindra: To teda plány jsou. V roce 2014 jsme měli jet zajímavé turné a podívat se i mimo naše hranice. Začátek byl Hodonín. Tenkrát nás vyšplouchnul bubeník a oznámil večer před koncertem, že nejede. Tak tuhle ostudu bych rád napravil a ty plány dokončil.
Martin: Stačí se podívat na seznam našich koncertů. Pojedem fakt na hodně míst a doufáme, že to tam zboříme. Takže plány jsou zatím hrát, hrát a zase hrát.
Album je kompletně nazpívané v češtině, řešili jste někdy v kapele otázku, jestli čeština nebo angličtina?
Zdenda: Jednoznačně čeština. Jsme Češi. Není třeba rozvádět více…
Jak v KATT probíhá tvůrčí proces, je to záležitost jednotlivců nebo je vaše album z hlediska tvorby muziky kolektivní dílo?
Jindra: Vlastně to bylo pořád moje dílo, ale je fakt, že to finálové koření se sypalo vždycky na zkouškách. Ale teď, co je v kapele Martin a Zdenda i hraje, jsme začali hodně makat dohromady, což je super. Zrovna jsem minulou zkoušku přinesl novinku, co měla být taková klidnější, jak my říkáme popinka, no ale byla to moc popina, tak jsme přitvrdili a je z toho nářez . Jmenuje se zatím pracovně Holka pojď. Nebo zase jiná věc, která měla být hodně tvrdá – text neseděl a Zdenda vytáhnul jiný s názvem Houmles a je to ještě tvrdší. Zdenda řve jako bejk a děsně si to užíváme. Je fakt, že mne hodně ovlivnilo působení v Chlejfu a povedlo se mi zatáhnout i Zdendu. Martina není třeba nutit.
Martin: V poslední době je to tak, že Jindra přinese základ a na zkoušce to společně překopem, domyslíme a vyladíme. Zkoušky si i nahráváme, takže nemusíme všechno hned nosit v hlavě a můžem to doma v klidu analyzovat.
Pojedete k desce nějaké krátké tour? Pokud ano, co chystáte za překvápka pro fanoušky?
Jindra: Tour jasně ano. Prostě celý rok to budeme rvát do lidí a uvidíme co oni na to. Překvapením asi bude trio a celkové přitvrzení, což prostě bez pořádného bubeníka nešlo. Další asi na podiu. Nechcem jenom přijet, postavit bedny, zahrát a mazat domů. Chystáme i nějaké kulisy, plachty, efekty atd. Prostě si to chceme užít. Jako všichni muzikanti ve svém stylu.
Proč si myslíš, že v současné době chodí tak málo lidí na koncerty malých kapel ?
Jindra: Můj názor je, že je hodně kapel co hrajou v podstatě stejně. Lidi sází na jistou. Kopíračky a jiné sračky. Teda nic ve zlém. Každý dělá, co cítí a všichni jsme vlastně komedianti, co se rádi předvádí, ale já mám rád, když je cítit, že to leze z těch lidí. Srdce musí bouchat, ale to znáš sám ne? Se Zdendou říkáme, že nic nového nevymyslíš, ale to srdce když tam není, tak to je znát.
Zdenda: Přesně tak, já se ani nedivím, že lidi nechoděj. Poslechneš si nahrávku kapelky řekneš si to je dobrý tak jdeš na jejich koncert a najednou slyšíš něco co hodně vzdáleně připomíná to na co si přišel a když si takhle naběhneš párkrát tak už ani nemáš chuť objevovat nový kapely.
Martin: Asi lenost a internet. Ale já bych to tak černě neviděl. Mám pocit, že už se to zlepšuje.
Teď už zbývá jen závěrečný prostor pro to, co by jste rádi řekli na závěr. Nějaký vzkaz budoucím generacím🙂.
Jindra: Ty vole. Za mne? Dneska se toho dá vzkázat asi víc než kdy jindy. Ale za komančů bylo v módě hlavně mír a láska. Moc se tam nevešel rockenroll. Ale život je rockenroll, tak ať ho tak lidi žijou a nevymejšlej kraviny.
Martin: Asi ať lidi respektujou jiný hudební styly, než sami preferujou. Já třeba poslouchám kromě metalu i rap, klasiku, něco s jazzu, elektroniky, popu atd. Myslím si, že téměř v každým stylu se dá něco najít, jen se musí hledat.
