Na mladé kapely ze zahraničí, které sypou do lidí naprosto autentickým způsobem oldschool thrash metal z doby, kdy se klubal z vajec a nesl si genetické znaky dalších stylů, které jeho vznik ovlivňovaly, jsme v minulých letech mohli narazit na několika festivalech. Můžeme jmenovat party jako Evil Invaders, Skull Fist nebo Dr. Living Dead. Říkal jsem si, jaké by to bylo pěkné mít možnost pravidelně se vracet v čase také prostřednictvím klubových vystoupení nějaké kapely, která to sem nemá tak daleko. Netrvalo to dlouho a přání se plní.
Kdo zaznamenal výrazný nástup LAID TO WASTE na scénu, toho možná překvapí, že kapela vznikla ve chvíli, kdy její zakladatelé, tehdy ještě v dresu kapely KILL! KILL! KILL!, pomalu ztráceli energii do dalšího působení na hudební scéně.
Na začátku jsem psal o atmosféře nástupu amerického thrash metalu na scénu. Když jsem před několika měsíci narazil na kapelním bandzone profilu na ukázky, byl jsem překvapen americkým drajvem, který mi na českou kapelu zněl dost nezvykle. A nebylo divu. Kdo by měl totiž pocit, že nějací Plzeňáci mu přes veškerou snahu nemohou dopřát autentický zážitek, tomu mohu poskytnout další zajímavou informaci. V kapele jsou totiž dva Američané, bubeník Ryan Madbutcher a Sky Scullcrusher (pravá jména to asi nebudou, ale národnost souhlasit bude). Ale aby překvapení nebylo málo, nejtypičtější ingredience (speedthrashový štěkot a kytarová sóla) pocházejí od českého zpívajícího baskytaristy Zdendy Reapera a mimořádně talentovaného mladého kytaristy Vojty Blackwilda.
Pojďme k samotné nahrávce, kterou můžeme bez sebemenšího zaváhání zařadit do kategorie speed/thrash v americkém duchu. Od začátku do konce je zařazena nejvyšší rychlost a jede se na plný plyn. Pokud jde o riffotvorbu, sóla, zpěv a celkový projev, můžeme chvílemi cítit inspiraci v kapelách jako Overkill, Agent Steel, Death Angel nebo i Slayer, a to zejména v těch zákoutích tvorby, kde tyto party ještě dávaly přednost rychlosti před hutností. Nejlépe sedí přirovnání k „Fistful Of Metal“ od Anthrax, avšak po pořádné dávce dopingu a pekelném zrychlení. LAID TO WASTE nepřekvapí žádnými nečekanými postupy, zato v každé pasáži přesvědčují, že v této době a v této zemi se ocitli díky škodolibému působení časové smyčky. Ponoření do osmdesátek je totiž natolik dokonalé, že můžeme slyšet postupy jak vytržené z učebnice nejtypičtějších znaků počátků thrash metalu, a to včetně jakoby nedokonale stavěných vyštěkávaných refrénů, výkřiků či pasáží, kde se toho každý nástroj snaží do několika taktů narvat co nejvíce. Nahrávka působí po hráčské i produkční stránce naprosto perfekcionisticky, ale vše současně zní přirozeně a bez podvědomého vnímání jakýchkoliv studiových kouzel, takže si s klidným svědomím dokážu představit třeba řadu vyprázdněných lahváčů za dveřmi od studia.
A na závěr malý návod, co se ještě dá s nahrávkou udělat. Najděte ve svém okolí pamětníka vzniku amerického thrash metalu. Vložte do přehrávače desku LAID TO WASTE a na ekvalizéru to trochu rozharašte a zvýrazněte středy. Poté pusťte pamětníkovi a bavte se tím, jak bude pátrat v paměti, která z kultovních nahrávek kapel, kterým se nepodařilo vejít v takovou známost jako BIG 6, to asi je.
V rámci českého thrashmetalu a metalu vůbec je pro mě „Counterattack“ jednoznačným albem roku 2015, navíc atakuje nejvyšší příčky i v mém soukromém celosvětovém žebříčku.