No svou orientací jsem si byl dosud jistý, ale nejsem si jistý tím co na mě čeká na albu cocktales. Jste zvědavi? Tak se usaďte a jdeme na to!
Tak jako pokaždé si pojďme představit partičku, pocházející z Brandýsa nad Orlicí a její obsazení. Takže za mikrofonem stojí zpěvák, raper, hráč na tamburínu a bonga Emanuel, paličkami kolem sebe ale hlavně v rytmu mlátí Jarouš Hubas Hubálek, kytaru nese na svých bedrech Robta a basu tvrdí Pederico a! Lafuoc.
Kapela o sobě tvrdí že hraje koktejl rocku, metalu a funky music. Na hudební scéně v podhůří orlických hor jsou od roku 2003 a albem cocktales mají na svém kontě pět, více méně, chvíli hrajících desek.
Cocktales obsahuje pět písniček a než se nadějete jsou fuč. Úvodní Criminal guy nás pěkne nakopne, je to směs klasického rocku s prvky rapu. Trošku ve mně evokuje americkou kapelu Dog Eat Got. Následuje skladba Charles freedom obohacená pěkným basovým úvodem ála Red Hot Chilli Peppers, ale sound výše zmíněných Dog Eat Dog je zde více než patrný, jen mu chybějí dechové nástroje. Výmluvná Party shit je dle mého vrcholem alba, začíná jako nevinná kytarovka ale asi v polovině skladby na vás partička vybalí povedený a věrohodný úryvek Master od kapely Metallica. Submisive dog je pohodová skladba, možná pro ty gaye, kterým je album určené 🙂 …
Závěr v podání Little cowboy dopadl na výbornou, jen je škoda, že tím to končí dál nic nepokračuje, chtělo by to album alespoň o dvanácti písních.
Stepping Selfeater budiž důkazem, že v našich luzích a hájích se dá najít kvalitní a originální kapela co umí hrát. Takže palec nahoru a běžte do obchodu pro růžové album!