Vysokooktanový thrash metalový nátěr z Budějek.
Jsem proto rád, že se mi dostalo do ruky jejich novinkové, tedy v uvozovkách novinkové, CD Bez pravidel. Deska má rok vydání 2014. BLAMAGE z Českých Budějovic existují od roku 2003, ale jejich sestava a stylová vyhraněnost se udála až v roce 2006. Od té doby drhnou natlakovaný thrash metal s notnou dávkou melodií a progresivními prvky. Kapela stojí na osobě Tomáše Kuchty, který je znám z kapely Honzy “ Kirka “ Běhounka SEVEN, kde hrál na basu. V BLAMAGE třímá kytaru. Jeho zkušenosti jsou cítit z každé drážky disku. Vymazlený zvuk ze studia Eagle Marka Cimla, perfektně zpracovaný booklet a hlavně precizní kompoziční stránka hudby BLAMAGE. Další velkou devízou BLAMAGE jsou texty zpívané v rodném jazyce, které má na svědomí zpěvák Milan Černoch.
Hned z první skladby Jezdci apokalypsy je jasné, že tady je hudba, která zdatně převyšuje Český průměr. Rychlé riffy, střídání temp a nálad. Nátěrové pasáže přechází v mocné atmosférické refrény doplněné o akustické vyhrávky kytar. Při poslechu mi hodně často vyskočí jméno RAGE. Jelikož BLAMAGE mají jisté pletky s Viktorem Smolskim není se co divit :-). Jede se dál, kousavá Parazit boogie. Píseň do Vás tluče jako pneumatické kladivo. Opět celé skladbě vévodí pomalejší mohutný refrén. Práce zpěváka s melodickou linkou je výborná. Metal corem načuchlá titulka Bez pravidel Vás rozskáče aspoň metr vysoko. BLAMAGE se nebojí používat progresivní prvky a tak neustále svoji hudbu šperkují vyhrávkami, stopkami a solíčky. V podobně skákavém duchu se nese i Orlům svět. Jedním z největších pecek je Proces. Čisté kytary předznamenávají riffovou apokalypsu. Nesmí chybět opět vynikající zpěvová linka. Další skladba, která přímo vyčnívá z desky je Černá vdova. Středně tempá, progresem načichlá píseň. K tomu opět velmi vkusný text a máme zde další z vrcholků nahrávky. Rozhodně ještě můžeme vypíchnout šlapačky Sny a Nic neříkej. Desku ještě navíc doplňuje videoklip k písni Proč.
Z celé desky stříká energie v ohromných gejzírech. Všechny skladby mají neskutečný tah na branku a vzhledem k jejich délce deska nemá šanci nudit. Po jejím skončení si velmi rádi dáte pořádný nášup. Zcela určitě po dalším poslechu objevíte mnoho nových pasáží, zvratů a vyhrávkových momentů, které Vám napoprvé unikly. Hudba BLAMAGE není jednorázovou záležitostí a to je jen dobře. Je zvláštní že o BLAMAGE není slyšet mnohem více. Jejich tvorba si to rozhodně zaslouží. Snad se konečně začne něco dít a kapely s velkým potenciálem dostanou šanci se předvést hladovému publiku a vystřídají tak velikány, kteří si již třeba pozornost ani nezaslouží a žijí pouze ze svého velkého jména. BLAMAGE na to být na špici rozhodně mají.
