Oldschool z Plzně.
Plzeňský kraj byl vždy pověstný tím, kolik tu působí kapel klasického metalového vyznání. KATR patří mezi ty lepší. Nečekejte nějakou bůhví jak originální muziku, ale na druhou stranu je na místě říci, že KATR ctí tradice daného žánru a jejich písně jsou velmi dobře složené a zahrané. Na kapele je znát, že to co hrají, hrají s přesvědčením a hlavně tím pravým metalovým srdíčkem. Tento zápal je znát z každé vypálené drážky disku. Co mě zaujalo hned na první pohled je ručně malovaný obal se strašidelným domem tonoucím v mlze. Zvukově je deska na velmi dobré úrovni. Zvuk Masrhallu je řádně syrový a vše jistí basa a nenatriggrované hradby bicích. Zvuk je pravověrně 80 – tkový. Bez žádných příkras a zbytečných studiových úprav. Vše je doplněno českými texty. Ty si můžete pročítat v jinak strohém bookletu.
Druhou velkou devízou KATRU je pěvec Zdeněk Vardžiak. Jeho mocný hlas táhne celou desku. Barvou svého hlasu ve vypjatých polohách připomíná Udo Dirkschneidera z ACCEPT a UDO, který je mixnutý Standou Hranickým z CITRONU. Ostatně jejich hudba je z nahrávky hodně cítit.
Otvírak Monstra Vás po krátkém intru vcucne a nepustí. Kousavé, šlapavé riffy, tepající rytmika a již zmínění mohutný vokál. Parádní rozjezd. Další v pořadí Ejmi dej mi jede ve středním šlapavém tempu. Bohužel ji sráží dost přihlouplý a otravný text. Pro mě nejslabší píseň, ale věřím, že na koncertech může působit přesně naopak. Naštěstí to KATR vzápětí napraví s písní Promiň. Jemné kytarové riffy, tepající bicí. Koncertní tutovka. Na každém správném metalovém albu musí být minimálně jedna balada. Zde jsou balady zastoupeny skladbami Prázdný rána a Hvězdy. KATR zde ukazuje svoji sílu. Zvláště ve druhé jmenované předvádí vynikající práci s atmosférou a rozhodně Vám z těchto balad bude běhat příjemný mráz po zádech. Vzhůru na taneční parket. Mezi další velmi povedené písně patří Mediální šelmy. KATR se zde celkem úspěšně pouští do vod až progresivního rocku. Píseň střídá tempa a nálady. Je to velmi dobrý kontrast k přímočařejšímu materiálu. Co mě zaujalo byl i dost povedený text.
K dalším koncertním peckám patří šlapačky Nervi mi žer a poslední Ty tam nahoře. Naopak oproti těmto přímočařejším písním staví KATR propracovanější kompozice jako polo baladickou Co se ti honí hlavou a Můza.
KATR nejsou žádní novátoři, styl nerozvíjí ani nijak neposouvají. Naopak ctí tradice a dělají to dobře a s láskou. Za tuto snahu si rozhodně zaslouží podporu. Zcela jistě nepatří ke klasickému tancovačkovému agro metalu. Určitě jejich deska stojí za poslech, zvláště jestli se rádi posunete v čase do dob kdy poslouchat metal nebylo hanbou. Oprašte džínsku s nášivkama, oblékněte oprané metalové tričko a vyražte na pořádnou jízdu 80-tými lety. METAL HEARTS.
