Na koncert jsem se ohromně těšil, protože Doro je opravdová metalová královna, co obětovala tvrdé muzice celý svůj soukromý život a po dobu tří dekád se stále drží na špici.
Do poslední chvíle bylo tajemstvím, kdo že bude vystupovat coby předskokan. Dozvěděli jsme se to až po osmé hodině večerní, kdy na pódium při kráčeli američtí Archer. Je veliká škoda, že pořádající agentury poslední dobou většinou nezveřejňují jména dalších protagonistů, jen hlavních hvězd vystoupení. Okrádají tím kapely i fanoušky, kteří by se mohli včas připravit a ocenit snažení ostatních muzikantů. Jinak Archer svým svižným energickým heavy metalem báječně bavily ne příliš početné publikum, ale hlavně skvěle uvedli hlavní hvězdu večera, Doro.
Doro u nás nehrála poprvé a tak to s naším publikem skvěle umí, protože to od chvíle, kdy vstoupila na scénu, což bylo něco po deváté večerní, se slovy Ahoj Praho, jak se mate?, bylo v extázi. Do jejího repertoáru se dostalo spousta skladeb z její dnes již neexistující kapely Warlock, jako například I rule the ruins nebo hit All we are, která nenechala nikoho na pochybách, že Doro pořád pevně svírá otěže heavy metalu. Mezi dalšími skladbami jsme našli Raise your fist in the air, pak až exoticky působící, německy zpívanou Fur Immer, nebo klasiku převzatou od Judas Priest, Breaking the Law. Tu si Doro upravila k obrazu svému, ale hlavní taháky písně zůstali zachovány. Koncert byl skvělým zážitkem a Doro zase bezvadnou, příjemně naladěnou rockovou stálicí, kterou tahle show bezpochyby bavila.
Myslím, že největší problém koncertu byla slabá účast publika, nejspíš způsobená termínem vystoupení a všudypřítom