U Kittchena mne dlouhodobě fascinuje jeho popularita, která je na poměry tuzemské alternativní scény poměrně vysoká. Obzvláště pokud vezmeme v potaz témata a způsob podání jeho písní.
Maskovaná továrna na deprese s názvem Kittchen se na svém třetím albu Kontakt svým posluchačům otevírá více než předtím. Skladby jsou většinou ořezané na dřeň. Chybí tu hravost minulých desek, Kittchen se snaží vystačit si s minimem nástrojů a zvuků. Jedním z těch nezbytných jsou kromě Kittchenovy kytary hlavně bicí Tomáše Neuwertha.
Všechny písně jsou samozřejmě opět v pomalém tempu a jsou možná ještě melancholičtější a depresivnější než skladby na předchozích albech. Důkazem je například skladba Poslední, na jejímž závěru Kittchen opakuje, stejně jako ve skladbě Medvědí steak z debutu Menu, slova “dneska je krásnej den.” Tentokrát je ale efekt těchto slov naprosto opačný.
Kontakt působí kompaktně, což podtrhuje i poslední skladba Jezero, která odkazuje k úvodní písni Sudety. Právě Sudety, Zamilovaný nebo Sestra patří k vrcholům desky. Ta je určena hlavně odvážnějším a náročnějším posluchačům, kteří jsou ještě schopni se na hudbu pořádně soustředit.