Otázkou je, zda za nadprodukci nepovažovat to, že během necelých 12 měsíců píšu recenzi už na třetí dílo těchto agilních slovenských muzikantů. Zatímco v předchozích dvou případech jsem nešetřil pochvalami a komplimenty, musím se přiznat že z poslechu novinky „Balls Forever“ mám neodbytný pocit, že kapele mírně spadl řetěz. Je možné, že má očekávání a nároky na novinku byla s ohledem na předchozí počiny nastavena příliš vysoko, ale nakažlivost a touha zařádit si kdesi před pódiem se tentokrát nedostavuje v takové intenzitě, na kterou jsem byl v minulosti zvyklý.
Ne že by na Ballsqueezer padla nějaká únava. Hudba šlape a odsýpá tak, jak bylo zvykem u předchozích dvou počinů, a muzikanti ani o píď neslevili ze svých schopností a rozvernosti. Dvojhlasá sólíčka doplňující se se šlapavou rytmikou jsou i tentokrát ozdobou celého alba, leč nějak to není úplně ono, aspoň ve srovnání s předchozí diskografií. Jako by se kamsi vytratila ona typická rozpustilost a hravost. Přestože si muzika udržuje svou rockabillyovsko – airbournovsko – motorheadovskou mejdanovitost, nápady nejsou tak chytlavé jako minule.
Nenechte se ale mýlit. Je možné, že kdyby se mi tato nahrávka dostala do rukou jako první, pěl bych zde podobné ódy jako na její předchůdce. Podrobím-li však „Balls Forever“ bezprostřednímu srovnání s „Live Up To Your Sins“ a „Don´t Let Her Squeeze Your Balls“, tak v tomto závodě přecejenom mírně pokulhává kdesi ve stínu. Ale i když bych posluchači doporučil sáhnout spíše po letošních a loňských předchůdcích „Balls Forever“, kdo se chce seznámit s tvorbou BALLSQUEEZER, rozhodně se tomuto dílu vyhýbat nemusí. I ono ukazuje nezpochybnitelnou sílu této slovenské bandy.