V diskografii kapely jsem za poslední dva roky napočítal 5 alb, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby jich bylo ještě víc, jen by je kapela nestíhala zařazovat na některý ze svých internetových domovů, popř. kluci stihli nějakou další položku přidat do konce roku (mimochodem, ve chvíli, kdy píšu tuto recenzi, už jim další zásek do diskografie přibyl).
Ale jak už jsem psal, Ballsqueezer mají za čepicí a moc dobře vědí, co si doba žádá. O sympatické stopáži, díky které si tuto kapelu rád poslechne jakýkoli hltač muziky, už bylo psáno. K chuti posluchače zaobírat se kapelními díly přispívají také sympaticky poetické ilustrace na obalu, stejně jako jeho tradiční skladnost. A v neposlední řadě pochopitelně také samotná hudební náplň.
V první chvíli mě napadlo, že bych její popis mohl vyřešit systémem Ctrl+C a Ctrl+V. Ale jisté změny od díla, jež jsem recenzoval na začátku roku, jsem přecejen zaznamenal. A co se tedy změnilo? Kapela si na „Live Up To Your Sins“ ke všem vlivům, které jsem jí přiřadil minule (Airbourne, Krokus, punk, hippies) přibalila i slušnou dávku našláplého rockabilly a možná i trochu Motorhead. Do mikrofonu se tentokrát občas zařve i stylem, který trochu překračuje hranice zábavného rokenrolu, ale nelekejte se, pořád jsou to ti Ballsqueezer, které znáte z přechozích alb. A pořád mě to baví. A co je ještě důležitější, z každého tónu slyším, jak to baví samotnou kapelu. Instrumetální stránka je ještě vymazlenější než minule a rychlá melodická kytarová sólíčka je opravdu radost poslouchat, obzvláště v závěrečné instrumentálce „Rocked“.
Minule jsem psal o tom, že Ballsqueezer jsou ideální hudbou pro skotačivé mejdany. Na tomto tvrzení nemusím nic měnit. Dvacet minut prosviští hlavou rychlostí blesku a vyvstává jedna otázka. Je to škoda, že tak rychle? A odpověď? Není, protože si to aspoň můžeme rychle pustit znovu.