Členové skupiny Masáž se totiž spíše než u mistrů folku inspirovali u zástupců grind core a dalších extrémních hudebních žánrů. Jedná se o derivát známější prachatické kapely Gride, který byl původně zamýšlen “na jedno použití,” ale pánům se nové možnosti natolik zalíbili, že v hraní pokračovali a dopracovali se až k debutovému albu.
Perex totiž v jedné věci nelhal a to přesněji v užití akustických kytar. Za nimi stojí kytarový virtuos Ivan Boreš, který si poradí s jazzem a klasickou hudbou, ale ani moderní avantgarda mu není úplně cizí. Vypadá to, že Masáž založil pro své hudební vyřádění. Kapela totiž opravdu neprodukuje obyčejnou a lehce stravitelnou hudbu.
Deska je složená hlavně z instrumentálních ploch, vokály jsou ke slyšení jen zřídka a většinou je obsah textů hodně podivný. Jako příklad by se dala uvést už titulní skladba Kvok!, ve které muž nedokáže pochopit, proč se stal slepicí.
Ony instrumentální části se vyznačují častým střídáním temp, rytmů i melodií, často disonancí. Můžeme slyšet šílené vyhrávky v ďábelské rychlosti stejně jako klidné “relaxační” pasáže. Můžeme slyšet také podivné pazvuky (sama kapela přiznává, že při nahrávání použila například kamení nebo igelitový pytel). To vše naštěstí můžeme slyšet v hodně dobré kvalitě, protože Kvok! se nahrávalo v Hellsoundu Honzy Kapáka.
Pro většinu smrtelníků bude album přesto pouze nesmyslnou sbírkou výplodů chorých mozků. Mám dojem, že vylisování 300 kusů tohoto alba byl vcelku dobrý odhad. Za mne rozhodně dobrá práce, jedinečná a originální. Abych se přiznal, každý den si ale Kvak! také dávkovat nebudu.