Předkapelou byla domácí Please the Trees. Její vystoupení nadchlo nejednoho šílence, neuvěřitelný zpěvák a kytarista předváděl artistické kousky, hodné cirkusového vystoupení, s jeho kytarou, která co létala okolo jeho hlavy a trupu, za zády, mezi nohami a divák měl co dělat aby stačil sledovat aktuální polohu nástroje, jenž byl zanedlouho vyměněn za tympány. Skvělý zážitek, stylem evokující psychedelické U2, zhatil snad jen fakt, že se formace během půlhodinové, vyčerpávající show, zapomněla představit.
To už se ale přiblížila devátá hodina večerní a přeplněné Rondo se začalo chvět pod tíhou nedočkavých fanoušků. Těsně po deváté přicházejí na podium první hráči Plantovi kapely The Sensational Space Shifters a samozřejmě sám, hard rockový velikán Robert Plant, majitel nezaměnitelného hlasu. Jako první je na řadě rock´n rollová Rumble. V kotli to vře a vynikající partička muzikantů střídá staré dobré hity Led Zeppelin se songy z nové desky. Plant tak představil průřez své celoživotní tvorby. Mezi songy nechyběl Rain song, předělaná Spoonful, nebo Whole Lotta Love, kde se sóla ujal výborný, africký muzikant Juldeh Camara se svými jednostrunnými ritti houslemi, z nichž dokázal vyloudit neuvěřitelné zvuky a melodie. Ze sólové produkce nesměla chybět výborná pecka Rainbow, nebo Somebody there. Koncert ukončil druhý přídavek, tradiční skladba, kterou končili svá představení již Led Zeppelin, skvělá Rock ´n Roll.
Kapela nám dala více než hodinu a půl trvající skvělý, zážitek a Robert ukázal, že i ve věku 67 let mu to neuvěřitelně zpívá a může si dovolit své obligátní hlasové experimenty, nejen se syntetizátorovými krabičkami. Jeho projev je stejný jako na začátku kariéry v šedesátých letech, zkrátka dokázal zastavit čas a vyzpívá celou škálu oktáv. Jsem rád, že jsem mohl zažít vystoupení rockové legendy na vlastní oči a hlavně uši a mohl jsem dýchat vzduch a sdílet prostor s nikým menším, než s legendárním zakladatelem hard rocku. Spoluhráčem skvělých muzikantů Jimmi Pagem, John Paul Johnsem a bubenickým bohem Bonzo Bonhamem. Viděl jsem metaloví Olymp, z nějž mezi své poddané sestoupil sám bůh. Všem ostatním tento zážitek velice doporučuji, je totiž velice pravděpodobné, že příští rok opět vystoupí, stejně jako v loňském roce, na akci Colour´s of Ostrava. Tam se alespoň dozvíme zda je Plant lepší v hale nebo open air…
I přes mnohé nedostatky, které měl na triku pořadatel, jako například nedostatečný počet stánků s občerstvením, chaotický přístup do haly, na wc, s parkováním kolem Ronda, ale zejména to, že pravděpodobně prodal o něco více míst než je hokejové Rondo schopné pojmout, se akce velice povedla. Jen by se promotér příště mohl zamyslet nad výškou pódia a zvednout ho alespoň o metr. To abychom si i my v kotli mohli koncert jaksepatří pohodlně vychutnat. Navíc smekám nad prací zvukařů, kteří odvedli vynikající úsilí, protože ozvučit kulatou halu není vůbec jednoduché.
