Troufám si říci, že lepší deathcore v Čechách nenalezneme. Tomu odpovídá i zvuk celé desky. Našlapané podladěné kytary, bicí kulomet a dunicí basa. Vše korunje řádně uřvaný hlas. Deska má o něco uhlazenější a „hodnější“ zvuk než předešlá fošna. Studio Kocis sound and records odvedlo výbornou práci. Zejména pak mastering desky, který proběhl v Empire studios v Petrohradě vybrousil desku ke zvukové dokonalosti. Vše je jak má. Nic nevyčuhuje a deska je jako jeden zvukový monolit.
FOB nastartují celou placku vypalovákem The Adult Toys, který charakterizuje o co půjde. Nekompromisní, úderka. FOB byli vždy melodičtí, a ani zde nezapomínají na melodie. Mára používá nejem growl a scream, ale také pěkné čisté pasáže. Tento kontrast vokálů je dalším z hlavních poznávacích znamení FOB.
Celkově můžeme říci, že FOB přidali hodně na melodičnosti. Písním to jen a jen prospělo. Trochu my to připomíná starší desky IN FLAMES. Další pecka Where The Spirits Of The Dead Wander In The Living World jen potvrzuje předešlá slova. Uderná rychlá věc se salvou dvou kopáků a melodickým refrénem. Kytary se předhánějí ve vyhrávkách. Za jednu z nejlepších písní této desky považuji Infinite Cloud. Nejvíce jí asi vystihuje heslo, síla a melodie. Střídání rychlých a atmosférických střednětempých pasáří. Vše doplňují melodické kytarové vyhrávky podporující čisté volály. Určitě koncertní tutovka. Kapela následně přikládá pod kotlem. Další vyplachovačky Debts Of Imperfection a Sons Of Oblivion se prohánějí na deathcorové vlně Vaším pokojem a likvidují vše co stojí v cestě. Velmi zajímavá je skladba The Hallway To Nowhere, kterou můžeme považovat za takový deathcorový ploužák. Čisté kytary, melodické pomalé pasáže a čistý zpěv. Píseň si hraje s náladou a vtahuje Vás do konečné katarze. Druhý vrchol desky.
Ke konci desky se už pomalu dostavuje trochu nuda. Vše co mělo být řečeno, již bylo řečeno v prvních sedmi písních. Nechci tím říci, že písně Point Of View nebo The Grand Collapse jsou špatné, to vůbec ne. Jen již jedou ve stejných kolejích jako první část desky a moc nepřekvapí. Za zmínku ještě stojí In The Name Of The Good We Spread Evil, kde se FOB nejvíce navrací ke svým kořenům. Tato skoro až deatmetalová skladba je nejtvrdší a nejméně melodická věc. Díky tomu opět velmi zajímavýcm způsobem oživuje desku. Můžeme tak srovnat obě polohy FOB. Za sebe, ať velký fanoušek death metalu, se přikláním k FOB melodikům.
Taborští natočili své nejvíce „komerční“ album, pokud vůbec v tomto style lze hovořit o komerčnosti. Fošna je přístupná široké mase metalových fanoušků. Kapela nijak nevybočuje ze svých mantinelů, které si vytvořila již na desce Tommorow´s Fire a jde si tvrdě za svým. Pevně věřím, že za svou vytrvalost a nezlomnost budou jednou opěvováni a povede se jim prorazit i na zahraniční scéně. FOB se tam rozhodně neztratí a dovoluji si říci, že v mnohém, rádoby corové kapelky ze zahraniční produkce, hravě strčí do kapsy. Tuhle ránu palcátem rozhodně chcete.
