Představ nám prosím nejprve svoji kapelu…
Jsme takový mix žánrů, které nás ovlivňují už mnoho let. Základ vychází z thrash metalu. Především rytmika a nabroušené kytary. V kombinaci s takovým základem máme netypicky čistý, melodický vokál, který i když koketuje se stejným stylem tak si ale ponechává inspiraci v psychedelickém rocku 70. let. Celkově máme i pár hardrockových věcí, ale v jádru jsme psychedelic thrash metalová kapela. Název Heavy Passion vznikl jako drobný dvojsmysl. Symbolizuje vášeň pro heavy metal a zároveň naráží na část naší tvorby motající se kolem erotiky a nočního života.
Jaké byly tvoje začátky?
Zábavné. To je tak když si v patnácti člověk koupí svůj první mikrofon, první kytaru a učí se místo matiky historii classic rocku. Prostě s pár dalšíma nadšencema dělat rámus v garáži, naučit se hrát a stát za houby a bavit se tím. Než se muzikantský zelenáč rozkouká, jsou tu první koncerty, poznávání jiných žánrů, roky letí a letí, hromadí se zážitky a najednou připravujete svou třetí desku a koukáte nevěřícně na to, že jste kdysi hrál i agro metal. Ale kdo někdy neudělal nějakou kojotinu, že jo… 😀
Co vzory? Kdo tě nejvíce ovlivnil?
Ovlivnilo mě víc muzikantů, ke kterým mám úctu. V první řadě Brian May. Odmala miluju VOXy sound a hlavně hraní si s delayema. Sice jiným stylem, ale právě díky němu miluju delay. Pak samozřejmě James Hetfield. Pokud má někdo v pravé ruce dynamit tak je to on a já mám rád, když je z kytary cítit střelný prach. Vůbec celkově mám rád jeho styl hry. A nesmím zapomenout ještě na jeden vliv. Po stránce hudebního vkusu mě hodně ovlivnil Pontus Snibb.
Teď trochu pro ostatní muzikanty. Představ nám prosím svoje vybavení. Kytary, zesilovače, efekty atd. a proč jsi se pro ně rozhodl?
Začnu u kytar. Protočil jsem jich víc, ale momentálně jich vlastním pět. Z dřívější doby mi zůstal černý explorer od firmy BaCH. Pojmenovaný “Heavy Barbara”. Ten jsem používal dřív, protože se mi líbil agresivní zvuk. Jenže pak přišly lepší kytarky a na tuhle už jenom koukám jak sedí v koutě. Další je Gibson SG. U něj mi vyhovuje šířka krku a ta řekněme melodičtější poloha zvuku. Točil jsem na něj album The Wildest Dreams a odehrál na něj nejvíc koncertů. Přesto dosud nemá jméno. Mezi elektrickým arzenálem nejnovější kousek je Gibson Flying V. Získal jsem ho od nejmenovaného ruského kytaristy a véčko tak dostalo instantně jméno “Balalajka”. Na něj hraju momentálně nejradši. Pak ještě vlastním dvě akustické kytary. U zesilovače je to jednodušší. Tradičně používám halfstack od Line6. Původně se 150W zesilovačem Spider III, který ale jednoho krásného dne shořel a já musel na rychlo sehnat jiný, byť o řadu starší a s vestavěným grafickým ekvalizérem a popelníkem od předchozího majitele. Z efektů jsem dřív používal multiefekt Boss ME-70, teď aktuálně nahrazený Floor Pod Plus od Line6 kde se mi víc líbily možnosti pro atmosférické kravinky a ještě se mi ve zkušebně jako připomínka delayového období válí signature kreslítko Briana Maye od Digitechu. To je taky moc príma hračka 🙂 Ono se dá říct obecně že si nejvíc hraju s delayema a na pár místech s flangerem.
Jaký je tvůj názor na dnes tak oblíbené ampmodelingové efekty a zesilovače?
Puritáni asi právě pokoušou své monitory a budou se křižovat nad tím, že je to chemie. A taky je. Ale má svoje místo. Protože i s touhle syntetickou věcí dokáže alchymista slušně zakouzlit. Popravdě mám rád hraní si s atmosférou a mám rád, když má deska nějakou určitou svoji náladu a ta pak znova ožívá na koncertech. Čím dál víc mám ale raději kombinaci obojího. To je pak hodně zkumavek a kahanů pro nadšeného alchymistu.
Vím, že se chystáte na novou desku. Nedá mi to a zeptám se, pokud to není tajem. Na co budete nahrávat kytary na nové desce? Bude to ampmodeling nebo staré dobré lampy?
Určitě na lampy. Alchymii si necháme na postprodukci. Tentokrát bude tématem historie Evropy a to bude chtít autentickou syrovost a hraní si s dynamikou. Což bez flašek nejde. To si přiznejme.
Jakým způsobem vlastně vznikaly nové věci na desku?
Měli jsme několik silných motivů, ze kterých vznikla kostra nejen skladeb, ale i desky jako takové. Napřed bylo vždycky několik riffů, téma pro text a pak se to nechalo v dřevěném sudu zrát. Můžu prozradit, že uzrály skladby mimo jiné o druhé pražské defenestraci, o obléhání Brna, osmanském tažení na Vídeň a tom jak dopadl Kara Mustafa, o napoleonských válkách, o prohnilosti církve a šlechty a dojde i na celkové shrnutí, kde si člověk uvědomí že vlastně je to aktuální z velké části pořád a pořád budou velké postavy psát historii pod zatemněním myslí. Proto se deska bude jmenovat Eclipse of Mind.
Kolik času trávíš na zkušebně a na koncertech a jak se na to tváří tvá partnerka? Má pochopení?
Hromadu času. Dva dny týdně si v průměru vezme hraní a kolikrát si až říkám že už ani nevím jak se jmenuju. Proto je pro mě důležité mít kolem sebe dobré lidi. Trávíme spolu tolik času, že se z nich v podstatě stala rodina. Jak z těch, kdo jsou v sestavě teď, tak z těch, které jejich cesta odvála jinam. A u partnerek je to vždycky tak, že pokud neakceptují rodinu a to že je člověk muzikant, tak je něco blbě. Člověka nelze měnit a je blbost se o to pokoušet. Ultimátum “Já nebo kytara” stejně skoro vždy dopadne tak, že jde ženská k čertu. Hudba je moje součást a mám štěstí, že mám partnerku která má pochopení a ví že když nemám kafe a kytaru tak jsem protivnej.
Používáš pro skládání nějaký program jako je Cubase nebo jiné.
Jéé, těch volovinek na skládání by bylo víc. Na Macu samozřejmě používám dvě zvukovky. Na jednu jsou vázaný ProTools, na druhou Cubase. Obojí je dobrý na jiný věci. S ProTools umím líp, Cubase zas umí líp se mnou. Pak tu mám samozřejmě GuitarPro 6, což je přece jenom standard pro zápis tabů a nedávno jsem žasnul když jsem našel motivy co jsem si zapsal nějakých osm let zpátky abych je dodělal až budu skladatelsky trochu dál. Zajímavej pocit. Pak se tu válí ještě pár volovinek jako různé simulace klasických nástrojů na iPadu a pak velice užitečná bejkárna zvaná Line6 BackTrack. Malá krabička na popruh a nahraje odděleně každou ptákovinu když si jen tak hraju. Spousta motivů uvízla v ní, nebo v oblíbeném audiozáznamníku na iPadu. Tam nahrávám kde co a pak si s tím můžu hrát později. Jen nevím, k čemu mi bude motiv pracovně nazvaný Cartoon Hero. Nějak si neumím představit, že bych dostal nabídku složit znělku pro kreslený seriál. I když možný je všechno. Co my víme.
S jakou největší hvězdou by jsi chtěl přímo ty osobně zahrát a proč?
Určitě Roger Waters. Jeho názory, způsob kompozice a styl se mi prostě hodně líbí. Obecně se vážím interpretů, kteří mají co říct a jejich desky nejsou jen soubor náhodných skladeb, které spojuje jen to že vznikly ve stejném období.
Pojedete s kapelou k nové desce nějaké tour? Kdo bude hostem?
To je ještě daleko, ale jet menší tour určitě chceme. Jen zatím nestahujeme kalhoty. Brod je furt daleko a napřed tu desku musíme nahrát a vymazlit.
Kde čerpáš inspiraci a energii pro tvorbu hudby a ježdění po koncertech?
Inspiraci posledních pár let v pročítání materiálů o historii starého kontinentu. Na základce jsem dějepis nenáviděl a teď ho dobrovolně zhudebňuju. To je ironie. Jen si fakt myslím, že některé střípky by měl znát každý. Třeba obrázek toho jak 23. května roku 1618 z oken Pražského hradu letí vlastizrádci a lid si řekl “Dost!” Sice tím de facto začala třicetiletá válka, ale ten akt samotný je hoden připomenutí. No a pokud jde o tu energii tak mám pocit že už mi v žilách nekoluje krev, ale kafe a formosa gunpowder. Sníh přenechám jiným, já jsem kafočajovej. Vlastně to je jen jeden zdroj energie. Ten to celý nakopne. Ale obecně platí náfukova konstanta: Čím víc energie na koncertě natankujeme do hraní a do diváků, tím víc se jí ze sálu vrací zpátky. A i když jsme po hraní rozlámaní jak hračky malých nepřizpůsobivých spoluobčanů tak stejně nás to pokaždý nabije jako baterku. Takže zdroj energie je kafe, čajodryják a lidi na koncertech a hraní samotný.
V současnosti se lidem moc nechce chodit na koncerty, v čem si myslíš, že je problém?
Je bambilion věcí co se daj dělat s volným časem. Ti co stáli pod pódiem před deseti lety už kolikrát zakládají rodiny a beaťáci stárnou a nových se rodí málo. Jsou nové, moderní žánry. Třeba cokoliv-core. Metal to není, i když spoustu příznivců tvrdí že jo. Já si myslím, že je to už něco úplně jiného. Jiná větev hudby. A momentálně populárnější. Ale na tom jestli se ty styly prolínají nebo ne až tolik nesejde. Přijde mi, že dnešní mladí posluchači chtějí už něco jiného a při poslechu oldschoolového rocku a metalu si připadají jako v muzeu nebo antikvariátu. A čím víc si to uvědomuju, tím víc mi rezonuje v hlavě obsah textu Radio Ga Ga od Queen a tím víc si vážím každé mladé kapely která zní jako z antikvariátu, každého beaťáka a nadšence žhavícího ve volných chvílích gramofon nebo staré elektronkové rádio a nedopustí, aby rock’n’roll někdy utichl. Svět by totiž bez něj byl šedý.
Ještě prosím nějaký vzkaz pro začínající hráče a nadšence do rockové hudby.
Užívejte si život naplno. Na stárnutí je času dost v hrobě.
