Mám slabost pro interprety s osobitou filosofií nebo mytologií a Catastrofy do této škatule rozhodně patří. Všechno začíná už u signifikantní kresby na přebalu a pokračuje přes texty o apokalyptických zbojnících, jejich kapitánovi Kazimírovi a jejich řádění. Ne každá thrash metalová banda je podobné nadsázky schopná, Catastrofy si na ní dokázali založit živnost.
Na Zbojnickém tanci ale rozhodně nejde jen o mlácení se smíchem do kolen. Stejně jako na předloňském EP Tento štát sa musí zničiť i z novinky je cítit vážný podtón. Ať už se jedná o skladbu Sedlák, utahující si z předsudků a stereotypů, Žabomyšie vojny a nebo Zapadám prachom. Nemluvě o poslední skladbě Krik a beznadej (s textem Pluävetä huäää/Bulaeuitä huáää,…), která se dá brát buď jako výsměch grind coru a nebo jako opravdový křik beznaděje.
Podobné otázky potom naopak vůbec nevzbuzuje povedený “lovesong” Ančine cecky nebo “Na detskej oslave,” ve které parta katastrofických zbojníků rapidně změní směr dětské narozeninové párty do rytmu Kreator a Motörhead.
Catastrofy nepřestávají bavit posluchače ani na dlouhohrajícím, v tomto případě bezmála třicetiminutovém, albu. Jejich pojetí thrash metalu je sympaticky neortodoxní a proto má šanci nabalit na sebe i posluchače jiných žánrů. Uvidíme jaké katastrofy se od kapely ještě dočkáme.