I když název koncertního sálu evokuje spíše prostředí vhodné pro reje čarodějnic a démonické sabaty hrozících těžkooděných metalistů, večer v kultivovaném prostředí tohoto objektu (vedeného v seznamu kulturních památek ČR, kde sídlí i muzeum generála Pattona), zanesl posluchače bezmála do nebeských výšin. Wakeman, bez nadsázky velmistr klávesových nástrojů, známý i z velkolepých projektů se symfonickým orchestrem, zde koncertoval sólově, převážnou část repertoáru pak přednesl na koncertní klavírní křídlo Petrof. Pouze ve dvou skladbách se probral klapkami nachystané dvojice kláves Korg. Přesto se rozhodně nejednalo o uspávající mírně nudnou produkci, jak se ostatně dalo od této hudební veličiny očekávat.
Takřka dvouhodinová show, od počátečního Pachelbelova Canonu in D s přednatočeným orchestrem, po přídavku předcházející finální variaci na beatlesovskou Eleanor Rigby a Help, byla plná živelného muzikantství v decentním bílém saku – tentokrát Wakemam odložil své proslulé pláště. Z jeho takřka bezedné studnice vlastních skladeb nemohly chybět vzpomínky na první sólové album Šest žen Jindřicha VIII., stejně jako na Mýty a legendy o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu i na Cestu do středu Země. Osudovou kapelu Yes pak připomenuly skladby Wonderous Stories, And You and I, vzpomenuto bylo i na spolupráci s Cat Stevensem v Morning Has Broken, zazněly motivy inspirované klasickou hudbou.
Zcela naplněné Peklo díky Wakemanovi i pořádající „agentuře“ Ozzy a Potkan, zosobněné dlouhovlasým solitérem Jiřím Ozzy Kubíkem, si užilo spoustu krásné muziky, spojené nejen se vzpomínkami pamětníků na úžasná hudební raná 70. léta, spojená s prvními ejakulacemi do dívčích klínů i orgasmů při poslech nových alb oné famózní doby, pořízených na burze, či jinak pracně importovaných do naší nenormálnosti plné normalizační vlasti. Kompozic znalým bylo podnětné sledovat, kterak v klavírním přednesu jsou obsaženy jak sólové vokální party, tak orchestrálnímu provedení určené pasáže. Podobné akce by rozhodně měly mít též podporu města, deklarovaného jako Město kultury 2015, o to obdivuhodnější je práce nadšenců, kteří v dnešní vkusem neoplývající době podobné nekomerční akce, přes finanční rizika, jsou ochotni z lásky k hudbě pořádat.
Video: krátký náhled na atmosféru večera
Tento bezmála ctitelům vážné hudby určený koncert jedinečného rockera byl odměnou věrným fanouškům i v po vyčerpávajícím výkonu poskytnutou autogramiádou. Vidět zde byly např. v rukách sběratelů třímané unikátní japonské edice vinylů.
