Ta je poslední roky více než zajímavá, což dokládá i fakt, že zpěvačka nastoupila na místo frontwomanky legendární folkové kapely Nerez/Neřež. Protože poslední dvě desky Kataríny Koščové byly sbírkami ukolébavek (Uspávanky, 2009) a koled (Štědrý večer, 2012), přišel teď konečně čas na další klasickou studiovou nahrávku.
Ta pokračuje cestou, vytyčenou už albem Nebotrasenie, kterým Katarína opustila vody pop/rocku a vydala se do jazzu, folku a šansonu. Tam zůstává i na novince Oknom. Na to si napsala většinu textů a na hudbě spolupracovala s klávesistou Danielem Špinerem. Trojicí textů přispěla básnířka Silvia Kaščáková a dva pochází od renomovaného textaře Michala Horáčka.
Skvělý obal také nevypadá jako klasické album výherkyně televizní soutěže. Stejně to je i s hudbou, ani v nejmenším se nepodbízí. Pokud ale posluchač desce věnuje čas, objeví Katarínu Koščovou jako svéráznou písničkářku s originálním přístupem k věci.
Díky vícero žánrům, které se na albu vystřídají, je Oknom jako celek rozmanitá a barevná deska. Hudba plyne svým přirozeným tempem a jen občas se vzedme ke svižnějším kouskům. Těmi jsou například horáčkovský Člověk je rodem tanečník nebo závěrečná Z kaviarne Slávia. Obě jako vystřižené ze zapadlé retro tančírny.
Ostatní skladby ale sázejí spíše než na energii, bohaté aranže a silné nástrojové obsazení na hloubku a obsah. Skladby jako titulní Oknom jsou jedinečné intimní výpovědi, které působí jako balzám na uši ve srovnání s hudbou, která se snaží posluchače na první poslech zaujmout. O tom, že fanoušky takovýto přístup k hudbě neodrazuje svědčí i fakt, že v těchto dnech vychází reedice alba.
Zcela automaticky se nabízí srovnání s českou první Superstar, Anetou Langerovou. Obě zpěvačky si našli svou jedinečnou tvář a obě loni vydaly dost dobře možná nejlepší desky své dosavadní kariéry. Že by ty praštěné soutěže přecejen k něčemu byli, když dokáží dostat do povědomí takové osobnosti?