Začátkem minulého května pokřtila kapela Vigo své již třetí album s názvem Pekelnej mejdan. Jaké jsou dnes s odstupem času ohlasy na tuto desku? Které ze skladeb se mezi lidmi nejvíce chytily?
Nejprve zdravíme všechny fanoušky, moc se omlouváme, trošku jsme se odmlčeli a doufáme ve vaší přízeň i nadále. Museli jste si počkat dlouhé čtyři roky, než vzniklo nové cd s názvem Pekelný mejdan. Je to jasné, všichni máme svojí práci a dát dohromady nějakou tu vlastní tvorbu je prostě složité. Celá kapela je velice ráda, že v loňském roce 17. května mohlo spatřit světlo světa naše nové cd.
Podle ohlasů, co máme k dispozici, se nejvíce líbí písně Harley man, Noční můry, Optimista a i ostatní písně si našli své posluchače. Kdo má cd naposlouchané, tak ví, že v závěru se objeví i dvě bonusové hymny, pro naše fotbalové i hokejové fanoušky.
Křest probíhal v jihlavském Dělnickém domě, jak to tam vypadalo? Kolik přišlo lidí? A kdo vám pomáhal křtít?
Samozřejmě trochu se strachem jsme se rozhodli pro toto kulturní zařízení, neboť sami víme, že zde akustika není ideální. Přišlo nám to ale z hlediska našich fanoušků z Jihlavy a blízkého okolí jako nejlepší místo. Věřte mi, že i kdo nemá za sebou bohaté sponzory, si toto místo může dovolit. Samozřejmě se museli zapojit všichni známí, dokonce i rodinní příslušníci, aby se Vám akce mohla líbit a proběhla hladce. Kolik přišlo lidí, nevíme úplně přesně, ale něco kolem 500 posluchačů to asi bylo, důležité je, že atmosféra byla úžasná, a že si fanoušci užili křest jako my. Cd bylo pokřtěno pražským hercem Otmarem Brancuzským, který byl kmotrem i cd Hra s osudem.
Když už sme u alba Pekelnej mejdan, jak dlouho album vznikalo? Respektive – jak u vás vůbec nová deska vzniká? Píšete prvně hudbu, pak texty? A jak a kde jste desku nahrávali?
Po natočení druhého alba jsme se hned vrhli do práce na tom stávájícím. Ale jak už jsme psali, je to poměrně složitá záležitost a nové písně v potu tváře všech členů kapely vznikaly téměř roky. Jak vznikají písně? Toto „know-how“ kapely bych nechal raději utajené. Ale v podstatě je to jednoduchý, někdo donese nápad, pak se o tom chvilku přeme a píseň je hotová. Deska byla nahrána ve studiu AB Records Škrdlovice, za pomoci mistrů zvuku Jana Anderle a Vládi Budíka, který kapelu doprovází už šest let.
Je něco, co by jste dnes na desce udělali jinak? A máte na desce nějaké své favority? Jaké?
Tato otázka je v podstatě bezpředmětná. Protože jakmile je cd vylisováno, vždycky se nám hlavou honí, že by něco mohlo být líp, ale takhle by se asi nového cd nedočkal nikdo.
Na čem teď aktuálně pracujete? Už třeba tvoříte věci na nějakou případnou další desku? Jak často se jako muzikanti scházíte třeba na zkouškách? A chodíte spolu pravidelně třeba na pivo?
tuto otázku je poměrně složitá odpověď. Trochu jsme si teď dali pauzu a užíváme si s fanoušky to, co již vzniklo. Máme dost hraní a tím pádem to ovlivňuje i početnost zkoušek, ale minimálně jednou týdně se snažíme sejít.
O lásce k alkoholu a společných dýcháncích bych se raději nezmiňoval. Kolikrát to končí až k ránu v poměrně veselém stavu.
Co si myslíte o soudobé hudební scéně v ČR…? Myslíte si, že je tady nespravedlnost v šancích kapel prosadit se? Jelikož tyto odpovědi píše pouze jediný člen kapely – Petr „Iljič“ Kovář, nemůže tato otázka být brána jako hlas kapely. Je to pouze jeho osobní názor a nemůže tedy mluvit za ostatní členy (pozn. redakce).
Bez velkých finančních prostředků a vlivných lidí se na naší hudební scéně pohybuje jen velmi těžce, tím narážím i na to, jak už bylo uvedeno v minulém rozhovoru, že nám stále chybí manager, který by nás posunul dál. Přesto se alespoň na našem vysočinském písečku snažíme oslovit posluchače. Dostat se jen do rádia je velmi težká záležitost a bez správných lidí to asi ani nejde. Tato otázka je prostě velmi složitá, mě osobně se zdá, že slyšíme v rádiích poměrně dost nekvalitní muziky se silnou podporou jejích lobistů a tím pádem, možná některá kvalitní muzika zůstává poměrně pozapomenutá a nedoceněná. Na druhou stranu máme alespoň štěstí, že nás můžete slyšel v upoutávkách na fotbalové a hokejové utkání tady na Jihlavsku.
Vystupujete raději venku či uvnitř? Máte nějakou oblíbenou hudební štaci, kam se rádi vracíte? Kde vás bude možné v nejbližší době vidět?
Tak samozřejmě je to neskutečně hezké, když se Vám poštěstí jako nám si zahrát na festivalu pro 5 000 lidí. Je to úžasný zážitek, nám se to podařilo na loňském Poutník festu. Do sálu se ale tolik lidí nevejde, ale pořádně nabuzenej kulturák je taky bezva záležitost. Nehledě na to, že už se nám kolikrát stalo, že při +3 stupních se tak zahříváme, že pak hraní je dost těžká záležitost.
Jste všichni protřelí muzikanti pohybující se již řadu let na jihlavské hudební scéně, co vás žene vpřed? Nemíváte někdy chuť s muzikou seknout? A jak řešíte případně spory v kapele?
Je jasný, že nám není patnáct let a tím pádem vše nasvědčuje tomu, že muzika se nějak odvíjí. I dnes se objevují pořád problémy, ale snažíme se je řešit pořád s noblesou.
Co nějaká veselá historka z cest by nebyla? Co vás na muzice nejvíce baví?
Veselá byla cesta na Ukrajinu, kde jsme měli tu čest si zahrát, ale raději bych tuhle část dále nerorvíjel.
Kde lze nalézt vaše stránky a co na nich mohou případní internetoví brouzdalové najít?
Naše stránky lze nalézt na www.vigo-rock.cz, snažíme se vše aktualizovat, aby fanoušci měli nejnovější informace.
Co by jste vzkázali našim čtenářům?
Já bych chtěl vzkázat hlavně našim posluchačům, ať si užijí náš PEKELNÝ MEJDAN!!!
