Narozdíl od značné části svých generačních a zčásti i žánrových švédských souputníků se H.E.A.T nesnaží svou tvorbou evokovat nevázanou rokenrolovou atmosféru osmdesátkového Los Angeles, nýbrž patří k těm hodnějším chlapcům, kteří dávají přednost líbivým melodiím a uhlazenějšímu stylu. A nutno říci, že se jim to hezky daří. Produkce je spíše modernější, ale přesto dává vyniknout všem retro vlivům, které se v „Tearing Down The Walls“ objevují.
O životaschopnosti nahrávek z tohoto ranku rozhoduje jediný faktor. Objeví fanoušek žánru na aktuálním albu dostatek důvodů k tomu, aby z přehrávače vyjmul na delší čas kotouč ze své již postarší sbírky melodického hard rocku a nechal v něm točit se aktuální kotouč od H.E.A.T? V tomto případě je odpovědí jednoznačné ano. Kapela připravila kolekci zapamatovatelných hitových skladeb, z nichž mnohé uvíznou v paměti už po dvou posleších a o dvou z nich si dokonce troufnu říci, že v ní zůstanou už navždy a posluchač se k nim bude po celý zbytek života vracet. Konkrétně míním „Mannequin Show“, u které však cítím inspiraci jedním profláklým hitem, ale především „Eye For An Eye“. Produkce je opravdu vymazlená a pompézní, na kapele je patrná nejen vyhranost, ale především radost z tvorby, která se celou nahrávkou prolíná. Oproti předchozímu albu „Adress The Nation“ vzrostla role kytar, které zde ve větší míře nabízejí chytlavé riffy, zatímco na předchůdcích bylo více motivů postavených na klávesových fanfárách. Ale příznivci klapkových zvuků se vůbec nemusejí bát, že by na novince byli o něco ošizeni. Jak už to u podobných kolekcí bývá, kapela se vedle hitových skladeb nevyvarovala ani několika kouskům tvořícím spíše vatu. Ale je otázkou, zda se v tomto případě více posluchačů shodne na stejných písních. Celkově je jen dobře, že H.E.A.T dokážou nabídnout na aktuálním albu více tváří.
Do České republiky se ještě retrovlna osmdesátkového hard rocku nedostala a kdoví, jestli se sem dostane (hair metal zde byl už v 80. letech ve stínu germánského metalu), ale když už sem zavítali Crazy Lixx, Steel Panther, Crashdiet, Hardcore Superstar nebo The Poodles, je můj tip na další kapelu, kterou bych u nás rád viděl, celkem jasný. H.E.A.T mně svou novinkou opět připomněli, proč je mám ze všech jmenovaných nejradši.