Uvidíme, jestli je stejně tak dobrá. Nejde sice o žádnou kopírku, ale hlas vokalisty Spadise se dost podobá LOKOTKÁM a i pojetí skladeb je podobné. Je to prostě ten nařvanej metal-core . Z celé desky čiší čistokrevná nasranost na svět a jeho trable. Zvukově je vše v naprostém pořádku. Kytary Roosta tlačí a jsou řádně hutné. Vše jištěno zespodu bicí úderkou Motalikem a bublavou basou Marthase. Deska se nahrávala ve studiu Kocis, kde odvedli velmi dobrou práci. Možná bude někdo mrmlat, že je zvuk až moc vyumělkován a přebuzen a že bicí mají trochu více syntetický zvuk, ale co hraje to dobře. Co mi naopak chybí je nějaký pořádný booklet. Navíc vše je takové černobíle nemastně neslané. Skoupé na informace. Přeci jenom trocha větší nápaditosti u obalu je na místě neb fanoušek nakupuje desky hlavně podle obalu. Desku startuje Intro, které předznamenává první flák Světlu vstříc. Středně tempá věc, valící se jako buldozer bez brzd. Jasná koncertní věc kdy celý kotel skáče do rytmu. Titulní věc Vlastní svět. Salvy dvou kopáků a tlačící riffy. Píseň odkazuje na starou dobrou Panteru. Následuje největší smažba desky Jednou. Dvoukopáková jízda, která způsobí v moshpitu naprostou apokalypsu. Uprostřed se píseň nadechne v nutné houpavé zasekávačce a pokračuje pekelnou jízdou dál. Velmi mě také zaujala Slayerovsky načichlá, ostrá pecka, Devět životů. Navíc se zde MERESIEW nebojí ani melodií a skladba tak patří k nejlepším na desce. Ostatní pecky jako Revoluce, (Ne)přítel nebo Vracej se, se nesou již v podobné duchu jako první skladby a tak v závěru desky máte pocit, že vlastně ta samá píseň, co hrála jako první, hraje i na konci. Delší stopáž by desku zcela určitě zabila. Klidně zde mohlo být o jednu nebo dvě písně méně. Nic by se nestalo. Navíc písním chybí nějaký moment, který by stál za zapamatování. Nakonec si nejvíce budete pamatovat píseň Devět životů pro její melodičnost. MERESIEW rozhodně svým debutem mají co říci a koncertně takhle banda určitě boduje. Největší chybu vidím v tom, že je deska hodně jednotvárná. Chlapci by se neměli bát pracovat více s melodiemi. Píseň Devět životů to dokazuje. Melodie rozhodně nasranosti neubere a celkové zvukové vizáži kapely to jen prospěje.
