Inhibitor svým názvem může evokovat velmi tvrdé spolky, čemu bych se vůbec nedivil. U této party mě však překvapila kytarová a vokální umírněnost, která však nezapomínala na velmi tvrdý základ. Pak výtečně znějící rytmická sekce, bicí a basa. Odpovídající vokál a bylo dokonáno. Co mě asi překvapilo nejvíc, byl výborný zvuk. Kdosi by mohl poznamenat, že na české poměry dobré, ale už i v Čechách máme výborná studia, známá i neznámá. V každém případě je to o možnostech, které studio může nabídnout a pak je to ta druhá, a myslím, že nejdůležitější stránka věci, peníze.
Ale zpět ke kapele samotné. Obal alba „Život je hra“ je jednoduchý a neskrývá v sobě žádná zákoutí hlubokého významu. To také není od věci. Booklet s texty je rozhodně vítán, i když je frontmanovi dobře rozumět. Přesto do něj nahlédnu, abych viděl, jako si s tím dali práci. Jednoduché a stručné.
Již po třech skladbách jsem měl jasno, že tuto desku zařadím mezi své oblíbené. Tohle album na mě udělalo dojem a rozhodně bych dokázal polemizovat nad jejich prohlášením: „Jsme tři výpitci, kteří se rozhodli místo permanentního pobytu v alkoholovém ráji sem tam zajít do zkušebny a něco poskládat.“
Jejich texty nejsou o žádném pobytu v alkoholovém ráji, jak by se možná očekávalo, ale mají v sobě určitou myšlenku, a zbytek je prostě o životě. Mohu citovat: Ve skladbě „Málem“ – „Málem jsem zapomněl, jak zpívá listí…“ a nebo ve skladbě „Malej ráj“ – „Na druhou stanu svět není děsivý, možná kdyby člověk nebyl marnivý…“ To vše s hudebním pozadím, které je místy drsné, houpavé, i proměnlivé. V celkovém pohledu zajímavé „groove“ motivy nezapomínající na poctivou kytarovou práci. To jsou INHIBITOR.
Skladba „Smrt,“ ve které se úvodního proslovu – intra postaral Josef Rössner:
„Není nic hroznějšího než vidět umírat ptáky. Není nic smutnějšího než slyšet umírat stromy. Není nic hloupějšího než nechat umírat lidi“ rovněž stojí za zamyšlení, protože smrtí to pro někoho končí, ale pro někoho začíná. Album končí skladbou „Bude líp“ a to se mi fakt líbí. Přes některé momenty vyjadřující skepsi, nebo naopak pravdu o tom, jaké to zde je a jací jsme, to končí nadějí – BUDE LÍP.