Samotný digipack je hodně strohý a stručný. Černá a bílá, čtyři mouchy, tracklist, to nejzásadnější info a šmitec. Milovníci bohatých bookletů si tedy mohou nechat zajít chuť. S hudební složkou je to ale jinak.
Deska se nahrávala v renomovaném studiu Sono a o následný mix se postaralo neméně renomované Biotech studio. Výsledek tedy vlastně nemůže být špatný. Tedy pokud se řadíte mezi fanoušky mainstreamovějšího pop rocku. Pojem alternativní pop, kterým se kapela prezentuje, je totiž poměrně zavádějící.
Alternativní a nezávislé v hudbě kapely nic není. Jedná se tu o šikovně napsané hity, které budou slavit úspěch zejména u mladých děvčat. Najdeme tu proto hlavně obsahově nezávadné lovesongy se silnými melodiemi.
Ty jsou na můj vkus někdy až přehnaně vtíravé (diskotéková Číslo), ale svůj účel plní. Posluchač má největší hitovky v hlavě už po prvním poslechu a po několika opakováních už může vesele prozpěvovat s kapelou.
Nejlepšími kousky jsou v tomto ohledu písně Lola, Lalala a závěrečná Stejně skončíme. V zásadě za nimi ale ani ostatní písně výrazně nepokulhávají. Pokud hledáte něco čerstvého, svěžího a pro posluchače nenáročného, můžete Lolu vyzkoušet. Tak přelomový a zásadní počin jako jmenovec kapely to ale rozhodně není a zájemci o alternativní nebo novátorské přístupy a postupy si asi poslech alba pořádně rozmyslí.