Grafickou stránku alba si vzal na starosti španělský ilustrátor Mario S. Nevado a výsledek vypadá poměrně profesionálně. Ostatně ani deska samotná není bůhvíjakým nedodělkem. Rozhodně pak s přihlédnutím k tomu, že se jedná o debut, který Tezaura natočila po třech letech své hudební existence.
Skupina patří mezi onu kdysi módní vlnu goticky metalových souborů, v jejichž čele stojí frontwomenka. V tomto případě se jedná o zpěvačku Lori, jejíž hlasový rejstřík je vpravdě úctyhodný. Při první písni tak posluchači dojde, proč klip k prvnímu singlu z Unleash… sdílela i ikona žánru Tarja Turunen.
Také Tezaura staví především na silných melodických linkách, jejichž nositeli jsou kromě zpěvaččiných hlasivek také klávesy. Ty ale mají dle mého místy až moc velké slovo na úkor tvrdosti a nabroušenosti zbytku nástrojového obsazení. Lituji také toho, že se Tezaura drží zavedených postupů a moc často neexperimentuje. Přitom například skladba Across the Void, kde se Lori dělí o refrén s uštěkaným mužským vokálem je pro mě jeden z nejlepších okamžiků desky.
Příběhové texty jsou plné smrti, neštěstí, nepochopení a krve, takže minimálně zde jsou očekávání splněna na sto procent. Hudebně i zvukově za svými vzory Tezaura mírně zaostává, ale to je celkem pochopitelné. Žánrovým fanouškům při poslechu přesto srdce rozhodně nadšením poskočí. To, co Treazura u nás v takovém dobrém provedení zase tolik kapel opravdu nepředvádí.
Dokazuje to například titulní Unleash the Butterflies, následující Mechanical Ballerina a nebo Shadow’s Love, které budete z hlavy vyhánět nějaký ten čas. A nebo si je tam naopak rádi necháte.