Atypicky pestrobarevný booklet mi něčím připomněl dva roky staré album Eterea pauzírujících Mindwork. Toto spojení navíc není úplně náhodné, protože lídr Mindwork Martin Schustr na Permeate také hostuje.
Holotropic se našli v nekompromisním technickém metalu, který zároveň okořeňují orientálními výlety nebo až étericky atmosférickými plochami. Přestože kapela funguje pouze rok, už při letmém poslechu jejich debutu je znát, že za podobné kreace by se nemusela stydět ani větší jména s bohatší historií.
Permeate je k tomu ještě koncepčním albem, založeným na pronikání vrstev, což se projevuje na textové, ale i na hudební stránce. Ta by se dala ze všeho nejvíce označit jako nevypočitatelná, protože posluchač nikdy neví, co ho v příštích sekundách čeká. Napomáhá tomu hlavně velká instrumentální zdatnost, která klukům dovoluje pouštět se do složitých pasáží.
Kapela si pohrává s hranicemi žánru (pokud něco takového vůbec existuje), neopakuje se a deska se díky tomu stává prakticky neoposlouchatelnou. Svůj podíl na tom má také trojice hostů, díky kterým se na albu objeví i klavír a sitár. Ten ostatně jen podporuje slabost Holotropic pro orientální vlivy.
Holotropic se zároveň vyhýbají módnímu střídání vokálů a skladbám tak vládne jen growl, přecházející místy až v grindové kvičení. Melodický zpěv se objeví až v závěrečném jedenáctiminutovém opusu Integral. Dvě skladby se obejdou bez vokálů úplně a právě toto duo (Wysinati a Hunch) jsou zároveň nejklidnější část desky.
Je jasné, že z Permeate se nemůže stát masová záležitost, ale mezi fajnšmekry, kteří nevnímají hudbu pouze jako podkres, se bude jednat o ceněný artikl.