MODESTY & PRIDE si při nás připravili koncepční album vyprávějící příběh o bytosti zvané Jákob. Jeho příběh si lze přečíst v bookletu, kde je velmi zajímavá anotace vypovídající o všem podstatném týkající se hlavní postavy příběhu. Rozhodně doporučuji přečíst, protože myšlenky dvorního textaře Luboše Matyse jsou velmi zajímavé a hlavně pravdivé.
Takže po přečtení celého bookletu včetně textů jsem se na poslech opravdu těšil. Již úvodní song „So it Begins“ se rozjel v příjemné prog metalové náladě a čistý vokál Luboše Matyse se mi moc líbil. První palec nahoru. O to víc mě překvapila skladba č.2 – „Bridges from the Past“ až jsem vytřeštil oči, jaký to byl přechod. Drsnější a temnější hlas posadil skladbu do jiné úrovně. Následující skladba „Jacob´s Choice“ byla v podobném duchu. Přičemž si myslím, že kontrast heavy metalu a blacku byl výraznější než u skladby předchozí. Po skvělé záležitosti „Edge of Mind“ přišla kraťounká instrumentální vsuvka „Memory.“
Song č. 6 – „Inside the Trap.“ Zde se objevil host alba, Jitka Válková. Z pohledu objektivity byla tato skladba zazpívána velmi dobře. Neupřednostňuji mužské vokály před ženskými, ale v tomto případě bych volil mužský vokál.
Poté na řadu přišla další instrumentálka – „Back to Present.“ Tato skladba byla svižnějším předvojem skladby „Cross the Line.“ U této skladby jsme se mohli přesvědčit, že progresivní death metal chlapcům rozhodně není cizí. Za mě opět palec nahoru. V předposlední „Cards in Hand“ se jako host objevila opět Jitka Válková. Tato skladba mi malinko připomněla určité období holandských The Gathering, ale názor jsem nezměnil. I zde bych se přikláněl k jiné variantě hlasu. Ale to jen můj osobní názor, protože někdo může zase v této vokální změně vidět přínos.
Závěr patřil skladbě „Taste of Agony“ a zde si dovoluji přidat další palec nahoru. Skvělá progresivní záležitost. Hudební myšlenka a energie této skladby mě k sobě přitáhla. Přesně tak jako první song „So it Begins“. Možná se poslední skladba mohla jmenovat – So it Ends, ale nejmenuje a chuť této agonie je opravdu kvalitní. A to nemluvím ani o textu: „Zůstaň volný a šiř dál světlo v každé bytosti, protože nikdy není pozdě začít s vědomím, že každý dobrý skutek se vrátí jako dárek.“ Naprosto výstižné.
V jedné knize jsem četl: Konstatování není hodnocení (souzení). Jaký je v tom rozdíl? Uvedu příklad. Uvidíme tlustého pána. Označení jeho postavy jako „tlustý“ není souzení, je to konstatování faktu, ale jestliže k tomu přidáte posměvačný tón hlasu nebo změnu výrazu tváře už ho soudíme. A lidé by se měli učit nehodnotit ostatní, ale soustředit se na sebe, aby svět byl lepším, jak mnoho z nás chce. Jak ironické. Bohužel, jsme to zase jen my, kdo to brzdí. Proto se ztotožňuji s úvodním prologem – příběh o Jákobovi, který si uvědomí, že pokud chce změnit svět, musí změnit sám sebe, i my musíme se změnou zažít u sebe.
MODESTY & PRIDE se změnou už začali. Prvním krokem bylo tohle skvělé album a myšlenky v příběhu najdou brzy svůj cíl. I přes svůj lehce temnější hudební koncept mají v sobě určité poselství…