Musím se přiznat, že už dlouho mně žádný obal nebavil tak, jako právě ten k nové Averzi. Design a ilustrace jsou na vysoké úrovni a doufám, že se bude jejich autor Cer brzy realizovat i v dalších podobných projektech, protože na takovou práci je opravdu radost pohledět.
A jak je na tom stránka hudební, kterou už má na svědomí samotná kapela? Jedná se o výživný oldschoolový mix thrashe a punku, ve kterém si najde své místo i troška blacku, se kterým mají členové Averze zkušenosti ze svých předchozích zaměstnání. Angažované české texty má potom na svědomí zpěvák Logo.
No, zpěvák. Hlasový projev má rozhodně blíže k recitování, než ke zpěvu a místy by si větší variabilitu rozhodně zasloužil. Alespoň je ale většinou rozumět textům, které se sice zaobírají stokrát omílanými tématy, ale co už mají také jiného dělat? Svůj účel rozhodně plní a na scéně patří mezi ty lepší.
Rozhodně je tu cítit posun od loňského trojskladbového proma a to především po celkové zvukové stránce, kterou má tentokrát na svědomí jihomoravské Shaark studio. Všechny tři skladby najdeme (v aktualizovaných verzích samozřejmě) i na Nikdy nevěř davu.
Titulní skladba se u mně s úvodní Kov za kov řadí mezi nejoblíbenější kousky desky. Je ale znát, že možná nejvíce si Averze užili píseň Svatá ruka, popisující kněze, znásilňujícího dítě. Stereotyp samotný je pro desku v mnoha ohledech typický. Přesto v sobě album skrývá také zajímavé momenty a žánrové fanoušky nezklame.