Vstup do světa metalu a myslím, že velmi dobrým zářezem do podvědomí fanoušků progresivního death metalu přišel v roce 2008, kdy se objevil jejich debut „The Embodiment of Darkness and Light“. Album bylo nabité neuvěřitelnou energií spojenou technickými vyhrávkami. Technická připravenost těchto maníků byla naprosto odzbrojující. Zpěvák a klávesista v jedné osobě Andy Annand si pohrává s polohami hlasu jako by snad ani nepoužíval své hrdlo. Nenásilným způsobem se tak přelévají od drsných poloh k melodickým.
Když nebudu počítat šesti skladbové EP „Exile“ z roku 2011, tak o nich nikdo nic neslyšel.
Po šesti letech AEON OF HORUS vyrukovali s albem „Existence“. Z původní sestavy, která nahrála album předchozí však zůstali jen Andy Annand (zpěv a klávesy) a bubeník Ben Hocking. Náhradu našli v Adamu Brownovi (baskytara) a Peteru Meereovi (kytara). To zřejmě vysvětluje, proč jsme čekali na jejich druhé album tak dlouho.
I na této desce se AEON OF HORUS pohybují mezi temnotou a světlem. Jejich filozofie, binární galaxie nebo jiná místa mezi hvězdami zaujmou, tedy, kdo se chce se zajímat, o čem jsou jejich texty. Asi nejzajímavější dovětek (k zamyšlení) je na konci skladby „Resolve“ – a tím vysvětlující podstatu jejich „Existence“.
“Nové znamení inteligence, nový vrchol evoluce – to je matrice existence“
Hudební materiál, kterým se skupina prezentuje je po všech stránkách velmi technicky vyzrálý a nejde mu nic vytknout. Stejně tak dobrý jako na albu prvním. Možná o trochu více promyšlenější s větším prostorem pro vyhrávky, které na kráse neubraly vůbec nic. Právě naopak. Bylo to krásné uvolnění před death metalovým zrychlením, o které se postaral i Andy Annand svým vokálem.
Stále se jedná o death metal, i když v prog-metalovém pojetí. A tihle Australané opravdu umí. Dokázal bych si představit Aeon Of Horus, italské Illogicist nebo francouzské Crystalic na jednom stage a vidět je v jeden večer na jednom podiu, to by bylo mým snem.
Po dokončení této desky se ke skupině přidává ještě druhý kytarista Carlo Beasley a AEON OF HORUS se transformují na kvintet a koncertní síla této party roste. Jen věřím, že na další album nebudeme muset čekat další šest let.
