Hlavním pořadatelem festivalu je samotná obec Ktiš, která se letos opravdu plácla přes kapsu. Těžko říct, jestli byly odhady organizátorů vyplněny na sto procent. Stan, ve kterém se festival konal, se totiž sice zdál být na podobnou akci značně poddimenzovaný, ale nakonec všechny příchozí hravě pohltil.
Akci zahájila v odpoledních hodinách budějovická formace Black, která trpěla klasickým syndromem první kapely: její vystoupení provázely technické problémy a vlažná odezva návštěvníků. Zajímavé je, že všichni členové kapely Black nějaký čas působili (popř. působí) v mnohem provařenějších Seven a přestože hudebně jsou si obě kapely docela blízké, Black sází na české texty.
Ani druzí OSA Killers sice nezanevřeli na naší mateřštinu, ale jejich vystoupení bylo o poznání živější. Dopomohl tomu jistě crossover, střídající melodickou a hardcoreově hutnou polohu společně s průběžným střídáním sestavy kapely a ozvláštněních ve formě didgeridoo a djembe. Tato kombinace konečně přilákala k pódiu také několik odvážlivců z řad publika.
Jejich počet se ještě znásobil po nástupu strakonických Bags. Ti už se na festivalu v minulých letech dvakrát objevili a dá se tedy hovořit o silné fanouškovské základně. Kapela je poslední dobou poměrně v kurzu, za což může především energická pódiová prezentace, která prostě baví. Na rozdíl od mouder typu “Co se škádlívá, to se rádo má,…”
Svojí filosofii předvedla také Hudba Praha. V jejím vystoupení měly stejné slovo archivní hity jako relativně nové skladby z poslední řadovky Degenerace a chybět nesmělo ani pár skladeb z pozůstalosti Jasné páky. Dodávat, že největší úspěch měly legendární skladby jako Špinavý záda a Máma Táta, na které se seběhli snad všichni návštěvníci areálu, asi nemá smysl.
Na nezájem publika si ostatně nemohl stěžovat ani Márdi s Vypsanou fiXou. Ta postavila svůj set na překvapivě punkových vypalovačkách, mezi kterými nechávala místa na oddech pouze několika skladbami jako Dezolát a Čtyři slunce. Pánové nechali na pódiu život a ke stejnému výsledku donutili i početný dav fanoušků.
Není se tedy čemu divit, že na následující Pipes and Pints už onen dav notně prořídl. Kapelu to ale nezastavilo a hustila z pódia svůj street punk jako smyslů zbavená. Skoky do publika, wall of death, circle pit a další nutné propriety samozřejmě nezůstaly bez ohlasu ve formě pořádného poga.
Závěr festivalu potom patřil pražské pop/rockové skupině Lola běží, která to nedávno dotáhla do finále při souboji o předkapelu 30 Seconds To Mars. I přes pozdní hodinu a ztenčující se řady diváků předvedli i oni úctyhodný výkon.
Kromě hudby nesměl chybět ani tradiční ohňostroj, který se kvůli četnému výskytu dětí přesunul do časně večerních hodin. Je s podivem, že navzdory rozevláté organizaci, absenci ochranky a adekvátního počtu toitoiek, se nejednalo o úplný propadák. Naopak.
Foto: Matěj Malecha