Tato, složením nestálá, skupina se seskupila kolem výtvarníka Libora Krejcara a svou první desku Lesní hřbitovy vydala v roce 2004. Tuto desku posléze představila v živém podání na DVD, ale na nové skladby si musel svět počkat až do roku 2013, kdy vyšla druhá deska Tamers Of Flowers, Mezi nebem a zemí.
Vše je tu postavené na deklamaci básní Libora Krejcara, kterého hudební nástroje a různé zvuky a ruchy pouze z dálky doprovázejí. Ke zpěvu tu nedojde a ani milovníci melodií si při poslechu rozhodně nepřijdou na své. Mění se pouze naléhavost Liborova projevu, ke kterému se často připojuje také Mariana Krejcarová.
Osobité básně zde propojuje religiozita, která je patrná v každé skladbě. Jejich prezentace není nepodobná například Pavlu Zajíčkovi, ale o imitaci zde rozhodně nejde. Na desce se ostatně uplatňuje i Krejcarova výtvarná část. Obal a booklet desky jistě nikam schovávat nebudete.
Hudební podklad je v každé skladbě jiný, ale často můžeme slyšet vazbící kytary, až rituální rytmus, udávaný barely a noisové pasáže, za kterými stojí také Libor Krejcar. Ten nezřídka sáhne také po saxofonu. Výsledek zní, možná také díky zvukaři desky Tomáši Vtípilovi, značně syrově.
Už na první poslech se od zbytku desky liší poslední skladba L.K. V té totiž neuslyšíme hlas Libora Krejcara, nýbrž pouze Mariany. Jedná se o báseň z Magorovo sbírky Okuje a na bonusové části CD je k nalezení klip k této skladbě, ve které je hudba naroubována na Jirousovu recitaci.
Tamers Of Flowers opět potvrdili svou výjimečnou pozici na tuzemské podzemní scéně. Těžko říct, jestli si na další přírůstek do diskografie budeme muset počkat dalších devět let, ale pro fanoušky originální hudby to nebude zrovna marné čekání.