Oproti většině mnou zatím recenzovaných grindových a trashových alb se mi ovšem líbí, že se drží osvědčeného pravidla, že v jednoduchosti je síla, a tak je celé album srozumitelnější, a pro mě příjemnější na poslech. Možná je to i tím, že kapela je pouze tříčlená a zpěvnou sekci tvoří kytarista s basákem. Nevím, který z nich to je, ale jeho silný, hluboký a pevný hlas vyniká nad průměr. Celkově mi v celé půlhodince vyřvaných riffů chybí opět větší dynamické rozpětí, které zde tvoří jen místa, kde alespoň na zlomky vteřin některé nástroje nehrají vůbec. Poslední minusko je za zvuk malého bubnu, který v některých pasážích úplně zaniká. Album Follow vás odpálí našláplou 100% Follower, která mi okamžitě evokovala zběsilou noční jízdu po dálnici ve 220 km/h. Ve třetím kusu Inner Decay mě z gauče zvedly nápadité a silné riffy od 2. minuty. Pak se nahrávka stává trochu fádní až do Mislead, která mě svými naříznutými americkými kytarami vzala trochu do jiného světa. Od následující Repeating Mistakes jsem po efektním rytmickém úvodu čekal opět trochu jinou skladbu, ale zásek zhruba po minutě ji úplně shodí a opět pošle do standartních klišé. Předposlední kus Voluntarily Blind si jako jediná našla místo v mé paměti hlavně pro pestrost jednotlivých riffů a ujetých melodických vsuvek v polovině skladby. Celkově je tento počin lehce nadprůměrný, ale věřím tomu, že naživo dokáží tihle chlapíci vytvořit dobrou atmosféru a pořádně a do poslední kapky ze sebe vymlátit onen stres z každodenního šedého života.