Zatímco samotné nahrávání materiálu na desku proběhlo, jako již tradičně ve vyškovském studiu Davos, u mistra, nejen grind zvuku, Otyna, podstatná změna se udála po několika letech v podobě vydávajícího labelu. Poslední tři CD před splitkem vyšly v Rusku u Coyote records, kdežto s aktuálním Bound, Gagged, Dunked & Miss Pavian (Split CD) kapela přešla k Pathologically Explicit Recordings (Španělsko).
Počet stop na CD si oba interpreti rozdělili v podstatě rovnoměrně, SikFuk 8, Demented Retarded 9 (v tom i Intro). Dohromady tedy 17 skladeb, přičemž žádná z nich nepřekročí 3 minuty, což je ovšem specifické pro skladby tohoto hudebního ražení. Například nejdelším songem DR je Ostrava s délkou 2:53 min. Celkový čas desky pak je 34:27 (SikFuk 16:13, DR 18:14).
Pojďme k samotným protagonistům … Tak tedy nejprve Američan z Madisonu ve Wisconsinu, Nik Blanton, řečený Sikfuk. Pro mě osobně, před poslechem desky, velká neznámá, se kterou jsem se ale velice rád seznámil. Aktivně působí od roku 2001 a prezentuje svým osobitým stylem, který si sám pojmenoval Crusty Guttural Turdgrind (ve skoro doslovném překladu: Křupavý hrdelní hovno grind, neboli hovnomletí) Muzikálně a nápady jistě nadaný chlapík, který si většinu hudby nahrává sám, včetně growlu, kytar a k tomu si vypomáhá, přes počítačovou elektroniku, s nástroji, které nejsou zcela v jeho moci, např. bicí. Jde o svižnou grindovou mlátičku, skrze kterou SikFuk vyjadřuje svoje postoje k dnešnímu světu, jako např. skladbou Coffe Pussy. Ve skladbách se vyžívá, jak už názvy napovídají, v různých choutkách hlavně sexuálních praktik, které jsou i dosti za hranicí všedního vnímání, ovšem je třeba a tak to zamýšlel i autor, ne nabádat ke konání, ale brát s notnou nadsázkou a ironií všechny ty vázání, dušení a topení (Bound, Gagged, Dunked) nebohých. Spíše z toho prostupuje lehké nepochopení a zvrhlost těch, kteří se toho účastní dobrovolně. A nebo je vše jinak a SikFuk má opravdovou zálibu v těchto praktikách? To ať už si každý fanoušek přebere při poslechu sám 🙂
Chronologicky druhou část desky obstarává česká grindová smečka od Olomouce Demented Retarded, fungující už od roku 1999. Jak bylo řečeno Otynův mástering a zvuk je patrný od první vteřiny, což ovšem není na škodu, zdá se ba naopak.
Co se týče muziky samotné, tak ten klasický ,,DR smrádek“, který evokuje ranné období kapely a tak nějak se s/za ní veze celou existenci, tam stále neohroženě působí, to už se snad ani odpárat nedá, ovšem posun je značně viditelný. Přechodem k ruskému a aktuálně španělskému labelu, se kapela dostala opět do jiných, mnohem kvalitně vyšší pater. Týká se to do značné míry i toho, že z dříve nekonečně dlouhých sól a pavouků na kytary, kdy si každý snažil hrát na umění a ve výsledku to nikoho stejně nebavilo, přešla kapela do v uvozovkách poslouchatelnějších tónů, dá-li se to tak na grind scéně vůbec označovat. Vrcholným důkazem budiž to, že např. ve skladbě Ostrava, ale nejen u této, už se jedná o regulérní text, což nebývalo dříve tak úplně zvykem. Samozřejmě kapela zabrousila také opět do svých obvyklých témat, jako snad nevyčerpatelná studna inspirací v podobě kníratého NDR porna ze 70. let minulého století, a taktéž jejich specialitka v podání povolování řitních svěračů na maximum, což podle kapely přináší mnohem méně stresů a špatných nálad u lidí obecně a především optimističtější náhled na svět, jelikož: ,,Kdo nepovolí svěrač, žije ve stresu“ . Každá ze skladeb v sobě nese nějaké to poselství, při zpěvu se střídá čeština s němčinou, záleží o co v kterém fláku zrovna jde. Celkově vzato, kapela má našlápnuto zase o stupínek dál a je jen na ní to potvrdit. Splitko pro mě osobně splnilo očekávání, ale důležité je, neusnout na vavřínech. Hochy z DR mám v merku už poměrně dlouhou dobu a vzestup v tvorbě i prezentaci, hlavně koncertní, je patrný. CD rozhodně stojí za poslech a vřele doporučuji nejen pro fans grind scény so jej opatřit.