Výhodou pro Model 8 je i skutečnost, že právě elektropop prožívá i nyní svou
obrodu zájmu široké veřejnosti. A ačkoliv je ve světě o tento subžánr
obrovský zájem, české odpovědi se nedostalo. Bohužel ani recenzovaná novinka
nenaplňuje chtěnou kvótu elektropopu. Model 8 se daleko víc věnuje
elektronice se zvuky 8-bitových počítačů a toho popu je tam ve výsledku
opravdu jen poskvornu. A je to škoda, protože v případě asi nejhitovější
písně Já vím jim právě tato tvář velmi sedí. Naopak některé elektronické
experimentování působí až příliš zastarale a někdy až lehce úsměvně. Nechci
nějak hanit snažení dvoučlenné sestavy, ale pravdou je, že tento typ hudby
má svůj vrchol již dávno za sebou.
Některé skladby pak doplňují i jakési robotické vsuvky, které úspěšně
navozují pocit velkoleposti a kdyby je střídali skutečně hitové a emočně
propracovanější skladby, jednalo by se o zcela určitě oceňovanou desku.
Takhle je Cassiopeia slušnou deskou dvou nadšenců, která osloví asi jen užší
okruh fanoušků. Na druhou stranu jsem dosud příliš podobných počinů neslyšel
(myšleno tuzemských) a tak si své místo pravděpodobně najde.
Co lze recenzovanému počinu vytknout, jsou texty, které nedosahují valné
úrovně, ačkoliv je pochopitelné, že to není hlavní devízou Cassiopeii.
Například píseň z druhé poloviny desky Samá voda je po textové stránce
vyloženě úsměvná. Na konec bych však rád pochválil krásné zpracování přebalu
desky, díky němuž si mohou fanoušci udělat radost. Žádné odfláklé promo, jak
tomu nyní často bývá, ale naopak propracovaný digipack s pěkným vizuálem. Po
této stránce si Model 8 zaslouží velkou pochvalu.