Zmíněné ukázky mohou posluchači znát již z mnohých koncertů či z bandzone
profilu skupiny. A jako návnada posloužily opravdu výborně. Snad vyjma
Ikare! se jedná o vrcholná díla kapely, zejména Němohry jsou brilantním
crossoverem různých stylů od metalu, punku až k popu.
Ani novince Imaginarium, která je pojata trochu konceptuálně, nechybějí
významné elementy všech členů, jenž z Prvního hoře dělají jednu z
nejzajímavějších a nejkvalitnějších uskupení u nás. Charismatický vokál
Milana Urzy je již zásadním puncem kvality, stejně tak klávesy (a koncerní
projev) Bertráma a akordeon Pana Klauna. Deska je prošpikována mluvenými
vsuvkami, které možná po několikanásobných posleších začnou rušit, ale tahle
kabaretnost prostě ke kapele patří.
Mírné zklamání se dostaví po zjištění, že dříve vypuštěné skladby jsou tím
nejlepším na nahrávce. Konkurovat jim může snad již jen závěrečná Bolero a
Don Quijote. Ostatní kusy trochu zůstávají za očekáváním, čímž ubírají
Imaginariu body vůči předchozím nadupaným počinům Club Silencio a Lamento. A
ač je novinka o kousek slabší než její jmenovaní předchůdci, stále se jedná
o to nejlepší, co lze na tuzemském alternativnějším hudebním trhu nalézt. To
je bez diskuze.
Druhým mírným zklamáním je výčet „plných“ songů na desce. Z patnácti stop,
které zahrnují již zmíněné vsuvky, se za plnohodnotné písně dá označit pouze
osm kusů. Z čehož tři byly známé už dříve. Ve výsledku pak novinka tedy
nabídne jen pět zcela nových skladeb. Možná to není největší nášup, ale i
tak potěší. Lepší než hodina prázdného bušení slámy bez hlavy a paty.
Imaginarium zkrátka potěšilo, naplnilo očekávání fanoušků, ale dech
tentokrát nevyrazilo. Možná je to prolomený moment překvapení, který se v
minulých letech od této skupiny dostatoval, možná jen bylo dosaženo
pomyslného tvůrčího vrcholu. Přesto doufám, že tato možná přísná recenze
poslouží jako doporučení k poslechu jednoho z nejlepších letošních
tuzemských počinů.
Stránky kapely:
http://prvnihore.moxo.cz/