Rozhovor se Štěpánkou Kubíčkovou z Kontra Production

Jak ses vlastně dostala k manažerské činnosti?
Dalo by se říct, že jsem se od dětství zajímala o českou scénu a byla obklopená muzikou i díky blízkým lidem a přátelům, ale zároveň jsem se nikdy intenzivně nepustila do jejího aktivního provozování. Dost brzy jsem se taky „postavila na vlastní nohy“, v 17-ti jsem začala při studiu pracovat v PR agentuře a sbírat první zkušenosti v oboru, zároveň jsem ale toužila po nekonvenční práci, která přesahuje stereotypní kancelářský život „od osmi do pěti“. Nakonec byla manažerská činnost v hudbě logickým vyústěním těchto kombinací a postupných návazností 🙂

Kdo všechno dnes patří do tvého „portfolia“, tedy se kterými interprety spolupracuješ?
Nejvíce kmenovými kapelami jsou První hoře a Insania, agentura se postupně rozrůstala a v současnosti můžeme nabídnout i nehudební program v podobě ohňové, taneční a divadelní show In Flamenus nebo pronajmout technické zázemí. Co se týká hudebních interpretů, spolupracuji s více než dvaceti skupinami (od výhradního zastoupení až po externí spolupráci) – např. s Danem Bártou & Illustratosphere, se ženTOURem Janka Ledeckého a Honzy Černého, se Štěpánem Smetáčkem a jeho bandem, Lucií Šoralovou & La Alma, Dying Passion … Myslím si, že raritou agentury je žánrové rozpětí, ve kterém se kapely nacházejí a jen to výstižně potvrzuje její název „Kontra Production“.

Zkus nezasvěceným a laikům přiblížit, co vše tvoje práce konkrétně obnáší.
Zjednodušeně by se dalo říci booking a PR, což jsou přesně takové ty pojmy “manažerštiny”, pod které se dá shrnout vše 🙂 Záleží na rozsahu spolupráce s konkrétní kapelou, ale jde hlavně o plánování koncertní činnosti pro nadcházející období, sjednávání podmínek s pořadateli, organizace koncertů, zajištění propagace, komunikace s médii a pak taky “papíry a zase papíry, prostě taková ta mravenčí práce“ 🙂

Jak složité dnes je skupinám jako První hoře nebo Insania domluvit hraní v nějakém klubu? Na jaké největší nebo nejčastější problémy narážíš?
Obecně je problém, že je tady hrozně málo kvalitních klubů s tradicí. Tak různě to tady přežívá, kluby střídají provozovatele, mění názvy a většinou se potýkají s existenčními problémy. Je to začarovaný kruh, jelikož zájem lidí do těch klubů chodit klesá a zároveň po počátečním dobrém úmyslu často upadá i vůle pořadatelů se o cokoliv snažit. Jenže nemyslím, že druhá věc je jen důsledkem té první. Samozřejmě ideální situace je ta, pokud jsou na začátku peníze, které činnost klubu nastartují, pak je tam člověk, který to drží a někam poctivě směruje a naučí místní lidi do klubu chodit a pokud je to celé podpořené i nějakou pravidelnou dotací, pak je relativně velká šance, že si klub nějakou tradici vybuduje a kapely typu První hoře, Insania a další si rozšíří své koncertní možnosti.

Nevím, jestli ses s tím setkala i ty, ale přijde ti normální, že některé kluby chtějí po skupinách, které u nich mají vystupovat, dopředu zálohu na zaplacení zvukaře či pronájem sálu, kdyby přišlo na koncert málo lidí? Ptám se proto, že když jsem tohle vykládal lidem, co provozují kluby třeba ve Švýcarsku, koukali na mě zcela nechápavě a říkali: „Zařídit, aby přišli návštěvníci, je přece naše starost – kapela je od toho, aby lidem dobře zahrála a ne aby sama klub dotovala!“
To přímo navazuje na předešlou otázku 🙂 S takovými podmínkami jsem zatím neměla tu čest, respektive spíš bych se vyjádřila k otázce samotného pronájmu. Samozřejmě, pokud si chce někdo klub pronajmout, není na tom nic špatného a majitel může požadovat i zálohu jako závazek. Ale pokud je to jediný způsob, jak klub funguje a jak si tam kapely mohou zahrát, je to přesně ukázka té rezignace a pohodlnosti, ze které vyplývá absurdní situace, že “kapela si zaplatí, aby si mohla zahrát”.

Co považuješ za svůj doposud největší manažerský úspěch?
Nechci vypichovat nějaké konkrétní věci, za úspěch považuji, že celý ten „Kontra organismus“ je řádně živý, ale zároveň se ho daří krotit tak, aby vše klapalo a mělo pevný základ, o který se kapely mohou opřít a spolehnout se na něj.

A naopak nějaké nejbizarnější/nejstrašidelnější/nejneuvěřitelnější zážitky, které jsi v souvislosti se svou činností zažila?
Určitě nejvíc bizarních zážitků mám spojených s kapelou První hoře, ale vyprávět je umí nejlíp přímo jejich členové 🙂 Takže doporučuji rozhovor s nimi! Ale abych otázku úplně neodbyla, tak prý jsem ze spánku telefonovala ohledně koncertu. Třeba to byl ale jen sen dotyčné osoby;-)

Čeho bys jednou ráda dosáhla, jaká je nějaká tvoje dosud nesplněná manažerská meta či tajný sen?
Tajné sny jsou tajné 😉 Ale pokud se naplní, třeba o nich někdy příště …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *