Čau, představte trochu čtenářům vaši kapelu, odkud jste, co hrajete, kam směřujete, jak jste vznikli atd.
Filip: Čau. Jmenujeme se Kowal Company. Vznikli jsme na jaře 2012, kdy se k nám přidal Víťa, náš bubeník. Tak nějak jsme se dávali dohromady, sehnali si zkušebnu, aby bylo kde zkoušet. To byl listopad 2012 a zároveň v té době jsme oslovili Radima Studeného, který se k nám připojil někdy po Vánocích 2012. Když to shrnu, tak stěžejní byly vlastně tři věci v dosavadním vývoji kapely. Když se k duu Peťa a já přidal brácha Víťa, poté Radim a následně jsme začali na živo koncertovat. Takže obsazení kapely je Radim Studený – sólová kytara, Víťa Kovařík – bicí, Petra Václavíková – kytarové aranže a vokály a moje maličkost, Filip Kovařík – kytara a zpěv.
Můj úplný prapočátek toho všeho byl o několik let dříve, kdy jsem skládat hudbu spolu s kamarádem, Lukášem Jochymkem z Přerova. Nahráli jsme pár věcí. Pak jsme se rozešli právě v tom, že každý to chtěl vézt trochu jinudy. On měl svůj alternativní styl, já to zase chtěl vézt tak, jak to máme teď v kapele, tyhle písničky a tenhle směr. Takový spíše pop-rockový věci, i když my ani nevíme, jestli to pop-rockem nazvat, spíše možná kytarovou přímočarou hudbou, vyloženě s českými texty.
Myslím si, že v dnešní době se to ani moc škatulkovat nemusí, jelikož máš spoustu různých stylů a dá se to různě prolínat. Každej to za sebe dává jinak a potom se jenom snaží přiřadit publiku tím, že si dá jakože nálepku nějakého stylu.
Radim: Ono taky šlo o sladění našich stylů, protože Peťa měla předtím metalovou kapelu, se kterou se rozešla. Já hraju navíc v punkové kapele Session, takže jsme to tím i tak nějak prolínali.
Jinak, ještě k tomu úplnýmu začátku kapely. Bylo evidentní, že Kowall Company chtějí hrát co nejvíc to jde. Už před dvěma lety, kdy se to vše teprve formovalo, tak v jedné brodecké hospodě byl koncert, kde hrála jen Peťa a Filip, sami si tu akci uspořádali, odehráli si svoje písničky a právě od té doby se datují i první náznaky spolupráce mezi kapelou a mnou.
Tehdy to bylo docela hektický, hráli jsme tam taky, narychlo jako kapela Session, akorát bez bubeníka, který byl tehdy zdravotně indisponován. Tudíž jsme museli vymýšlet alternativní program, kdy jsme hráli právě před Kowall Company. Měl jsem tehdy na hlavě masku slona, basák Session Martin, hrál na elektro, prostě psycho to bylo. No a tam si mě asi Filip více všiml a začali jme pomalu spolupracovat.
Filip: Přesně tak, s Radimem to bylo dlouho. A my právě s bráchou jsme taková jako spojka mezi tím, jelikož my ani moc neřešíme, co to je za styl. Snažíme se to dávat prostě všechno do kupy, tak aby to fungovalo a hlavně, aby nás všechny čtyři bavilo. To je na tom právě to důležitý. S příchodem Víti v tom byl najednou viditelnější systém.
Co je aktuálního v činnosti kapely momentálně?
Aktivně koncertujeme, v průběhu koncertů se snažíme nahrát CD.
V kapele to máte rozdělené tak, že ty hraješ na doprovodnou a Radim elektrickou sólovou kytaru, je to tak?
Filip: Doprovodnou akustickou, kterou si zkresluji efekty, tak je trošku jiný zvuk. Snažím se tu kytaru převádět do rockového zvuku co nejvíc to jde.
Radim: Jinak já hraju vyloženě na sólo elektriku. Nechávám se inspirovat Jackem Whitem tak, že si tu hudbu okořením svým vlastním způsobem ještě.
Filip: K tomu Peťa svými aranžemi dělá konečnou tvář písně a melodicky propojuje naše dva prvky.
Kowall Company – z leva Radim Studený, Filip Kovařík, Vít Kovařík, Petra Václavíková
Tudíž do tvorby Kowal Company se promítá to, co i vy samotní posloucháte.
Filip: Každej z nás vyrůstal na jiných kapelách. Osobně tak nějak cítím, že ty vlivy tam jsou. Ovšem, nesnažíme se nikoho stylově kopírovat. Je to prostě tak, že ta muzika, která na tebe měla vliv, tak to tam neschováš. To tam prostě slyšet jde.
Radim: Na druhou stranu, my nikdy nebudeme coverová kapela a nebudeme hrát předělávky. Nám totiž nejvíc vyhovuji právě vlastní věci, vlastní tvorba. I proto se do ničeho jiného nepouštíme, abychom se hlavně mohli soustředit na naši tvorbu.
Filip: Dostali jsme nedávno nabídku, s tím, že bychom hráli svůj koncert, ale potom bychom hráli dvě hodiny převzatý věci. Což jsme si ale jako kapela sedli a řekli si,
že ne. Ono by pak bylo totiž těžký, zbavit se té nálepky, která by se nám tím vytvořila, kdybychom jednou takhle někde zahráli. My, jako začínající kapela samozřejmě potřebujeme peníze do začátku a zábavový kapely jsou jinak zaplacený, to je jasný. Ovšem, nechceme si je vydělávat tímhle způsobem, že bychom dělali tyhle koncerty, mimo ty naše, který chceme dělat. Navíc tohle by nás ani nebavilo. Pro nás je podstatný ten proces tvorby.Radši dělat jenom naši hudbu, než si mezitím vydělávat takto a ztratit tu tvář KC, kterou chceme mít.
Zrovna přímo tato akce měla probíhat na happeningu jedné známé politické strany.
To je právě další věc. Jestli vůbec do muziky motat politiku, ve smyslu propagace nebo tak něčeho, ať už kohokoli.
Filip: To si myslím, je právě taky věc názoru. Politicky se třeba nějak angažovat, jako Radim v nějaké straně, to klidně jo, ale třeba já osobně do kapely tu politiku moc tahat nechci. Ne z toho důvodu, že by mě politika třeba nezajímala, ale proto, že jsou i jiný sféry, jak ji dávat najevo. Třeba na akci Kytary in Majetín, kde jsme hráli na konci srpna, tak to bylo pod Pirátskou stranou. Nijak mi to nevadilo a asi by mi ani nevadilo, kdyby to bylo pod jakoukoli jinou stranou. Protože není důležitý si říct, jo tak tady jsou třeba komunisti, tak tam hrát nebudeme. Jde o to, že máš šanci hrát. Je tudíž celkem jedno, kdo to bude pořádat, když přijdou lidi. Jsou tu lidi, tak se ukaž.Chop se šance.
Taky už to byl letos šestý ročník, takže se jedná o akci zavedenou, kde chodí lidi, je možnost si zahrát a nemusíš žádným způsobem nijak tu stranu propagovat.
Filip: Přesně tak. Pak taky šlo o to, že je to místní akce a můžeme se tak ukázat v podstatě před domácím publikem. Dokonce jsem tam i já dva roky zpět hrál sám a kdykoli dostaneme pozvánku na Kytary, tak to odmítat nechceme.
Podporovat tady tyto projekty v okolí je totiž stejně důležitý jako je dělat. Bez podpory a bez ochotných lidí by takovýhle projekty nemohli ani fungovat, ani žít.
Jak to máte se skládáním hudby a psaním textů v kapele?
Filip: Texty píšu hlavně já. Jsem totiž názoru toho, že ten, kdo zpívá, by si ty texty psát měl. Kdyby mi někdo přinesl napsaný text, tak já do toho nedokážu dát tolik, jako když si jej napíšu sám.Musím v textu 100 % existovat. Pro mě je důležitý, že vím, o čem ten text je a lidi, když chtějí, tak se v tom najdou. Ne třeba hned ze začátku. Nesnažím se texty psát tak, aby to bylo jednoznačný hned od začátku. Mám prostě rád, když si něco poslechneš třeba po páté, šesté a teprve potom si uvědomíš, o čem ten text pořádně je.
Co se týče hudby, někdy přijdu s něčím já, pak to na zkušebně rozvíjíme. Někdy přijde s něčím Víťa , někdy Radim nebo Peťa. Je to tudíž různorodý. Jak kdy a jak kdo.
Texty píšeš až na hudbu nebo máš něco i dopředu?
Filip: To je taky jak kdy. Nějaký texty rozepsaný mám. Píšu to např. když jedu ve vlaku nebo tramvaji a podobně.Když se dokážu ve městě zastavit, přemýšlet a pozorovat lidi.Zkoušet zachytit tu obyčejnost a sílu okamžiku. To pak schovám do šuplíku a čekám kdy to použít.
Tudíž, texty jsou rozepsaný, ale stejně to poslední dobou funguje tak, že až je ta hudba, tak se na to snažím napsat text.
Někdy složím třeba refrén nebo část sloky a to tam pak zpívám na zkouškách pořád dokola, abych věděl, jak tam co kde melodicky použít. Když už pak vím, jak to bude znít melodicky, tak dopisuju text jako celek.
Jste teď v pracovní fázi CD a současně i koncertujete. Čili si právě na těch akcích zkoušíte, jakou odezvu u publika bude mít ta či ona věc?
Filip: Na začátku toho nahrávání vznikly čtyři písničky, my ovšem samozřejmě nevěděli, co na to lidi řeknou, nevěděli jsme tu odezvu, jaká bude, protože ty písničky nikdo předtím nikdy neměl možnost slyšet. Ovšem my tomu tak věřili, že i kdyby na to odezva žádná nebyla, tak bychom to stejně nahrály.
Následně se daly ty nahrávky na internet, lidi se o to začali zajímat, začalo se jim to líbit. Přibývalo fanoušků na facebooku, návštěv na Bandzone, což nás utvrdilo, že jdeme asi správnou cestou. Začali jsme do toho koncertovat, tím se nám to nahrávání trošku prodlužuje. Bude to sice trvat déle, ale jsme hlavně rádi, že teď s dalšími písničkami, s kterýma půjdeme do studia, tak už víme, jak na ně lidi reagují.
Radim: Tudíž CD je v přípravě.
Filip: Přesně tak, máme momentálně venku ty čtyři věci a ostatní je v přípravě. Snažíme se to samozřejmě co nejdříve udělat, ale na dobrý věci se nemusí spěchat, takže v nějakém tom relativní klidu a pohodě. Můžu tě ujistit, že letos to SNAD bude (úsměv).Rád bych to dal rodině k Vánocům 😀
Radši si chvíli počkat, ale udělat to kvalitně, abychom si i třeba za deset let mohli říct, že už tehdy jsme uměli dělat kvalitní věci, za který se nemusíme stydět. Samozřejmě s ohledem na to, jaký jsme měli možnosti, jaký jsme měli zkušenosti a taky to, že jsme spolu začínali.
Máte už nějak vymyšleno, jak bude probíhat zbytek nahrávání a následně vydání CD?
Filip: Jak už jsem zmínil, nahráváme v Přerově u Lukáše Jochymka. Masterovat jsme domluveni, že by měl taky on. Co se týče samotného vydání, obalu atd., tak to ještě úplně vyřešeno není. To bychom pak asi řešili s Lukášem, jelikož on už vydává se svojí kapelou druhé CD, tak koho by nám doporučil a tak.
Radim: Navíc je to vnuk Pavla Nováka, takže ideální persona, která nám s tím může trochu pomoct.
Filip: Myslím si právě, že Lukáš do nahrávání dává dost a líbí se mi s ním ta spolupráce.
Jsme přátelé už hodně dlouho, dříve jsme spolu i hrávali a líbí se mi jeho přístup k tomu nahrávání.
Je to lepší, než když jen někam přijedeš nahrávat, toho člověka neznáš, nevíš co od něj čekat. Jak a kam to chce směřovat a jak to nakonec dopadne.
Lukáš je perfektní právě v tom, že se ptá, zkouší, zjišťuje a hlavně, když se známe, tak asi ví, kudy to chceme vézt i my. Můžu na rovinu říct, že to první CD bych s nikým jiným asi ani dělat nechtěl.
Kowall Company v Kokorách (září 2013)
Co plány do budoucna? Jak budete chtít směrovat kapelu, nějaké vyhlídky a podobně?
Radim: V budoucnu bychom chtěli dělat ty styly muziky určitě provázanější i s moderní hudbou. To se taky týká i toho, že tam chceme mít pořádnou baskytaru, čili basáka, kterého zatím nemáme.
Filip: Tímto bychom taky mohli udělat nabídku, že pokud má někdo zájem, tak basáka rozhodně sháníme. Domluvili jsme se v kapele, že každý člen má právo veta. Takže musíme souhlasit všichni čtyři, abychom přijali někoho nového. Je to taky třeba i z důvodu toho, že si nechceme rozhodit tu pohodu, kterou v kapele máme.
Zatím jsme do toho šli i bez basy, nikdo se ještě nenašel, ale určitě se tomu nebráníme.
Na nahrávkách basu máte, ovšem na koncertech hrajete bez.
Filip: Na CD ji zatím nahrává Radim. Veškerý basový linky, které tam jsou, jsou tudíž jeho.
Kromě písně V kazajkách, tam jsme využili sil jiného basáka, Jirky Horáka. Teď aktuálně hraje ve Fox Territory. Pak už jsme zůstali na další věci jenom ve čtyřech a myslím si, že to první CD si nahrajeme asi takto sami, že basu bude nahrávat Radim, ale na ty koncerty co pak následně budou, už by to nějakého basáka nejspíš chtělo.
Když se ještě vrátíme k těm koncertům, tak než byly Kytary in Majetín, tak jste nekoncertovali?
Filip: Každý zvlášť.Tahle akce byla právě první v tomhle složení. Samozřejmě nabídky už byly i předtím. Mohli jsme hrát na různých akcích, ale to bylo ještě před letními prázdninami a my neměli ještě materiál, abychom tam zahráli celý set – nějaký dostačující koncertní čas. Museli jsme to tedy odmítnout a soustředili jsme se až na ten Majetín. V současné sestavě první koncert tedy. Dva týdny na to jsme hráli v Kokorách a na začátku října bude Kojetín. Dál jsou koncerty ještě v řešení, čili o tom bych ještě nějak podrobněji nerad mluvil. Ovšem všechny koncerty co budou, najdou lidi na našich stránkách ať už na Bandzone.cz/KowallCompany nebo facebooku Kowall Company. Tam jsou i maily nebo telefonní čísla, takže není problém se vše dozvědět.
Vše se snažíme aktualizovat tak, aby právě bylo jasné co, kdy a kde a lidi měli možnost přijít.
Vaše momentální vystoupení je časově někde kolem třiceti minut?
Filip: 35-40 min.Momentálně doplňujeme písničky. Jsme na nějakých osmi, do dalšího koncertu v Kojetíně by mohlo něco přibýt.
S každým koncertem tam toho dáváme čím dál víc a snažíme se přidávat další a další písničky. Něco už je dál rozděláno, něco v počátku, ale abychom obsáhli tak hodinu, tak si myslím, že pět věcí to ještě určitě chce.
Kolik písní bude tedy obsahovat CD?
Filip: Chtěli bychom právě nějakých 12, 13 věcí. Pak to vydáme.
Následně si možná ve skládání dáme pauzu, budeme jen koncertovat. To se ještě uvidí.Potřebujeme se pořádně sehrát a sladit.
Nechcete se nijak škatulkovat, jakou muziku děláte, ovšem nějak obecně by se to přeci jen specifikovat dalo.
Filip: Ten náš styl, kterej děláme a dělat budeme, nechci nějak přímo popisovat, ale představili jsme ho právě těma čtyřma písničkami, který už jsou nahraný a je celkem z nich jasný, že máme rádi melodický, kytarový věci s českými texty. Chceme aby ty naše písničky něco lidem spíše nepřímo řekli, a že je budou k něčemu nabádat nebo přemlouvat(viz. protestsongy), ale aby hlavně v lidech vytvářely nějaký emoce. Víš, asi tak, že i když je to v češtině, tak aby člověk ten text až úplně do detailu nevnímal, neposlouchal, ovšem pak zjistíš, že se ti ten text docela zaryje pod kůži a sám si tu písničku najednou zpíváš. A o to se pak po tom pídíš víc a zjišťuješ si i tu hloubku toho textu a tak dál.
Směr si myslím, že máme víceméně daný. Určitě, jak říkal Radim, chceme experimentovat, dělat nový věci a hlavně si myslím, že všechno má svůj čas a co nás napadne teď se nás může třeba dlouhou dobu držet, ale taky to může být za dva, tři roky úplně jinak.
Každá kapela se má vyvíjet. Nemůžeš vydat třeba pět desek, aby byly všechny stejný. Vždy tam musí být nějaký ten vývoj k něčemu dál.Škatulkování, už jak jsem říkal, bych když tak nechal na fanoušcích, až ty písničky budou mít na poslouchaný a vyznají se v nich. Každej si totiž chce vytvářet ten svůj styl a to si myslím, že jde. Jelikož každej člověk tu hudbu vnímá jinak a každej ji jinak lidem formuje.
Radim: Určitě to nebude tak, že bychom měli jen vyloženě určitej styl a říkali našim fanouškům, co si mají na koncerty oblíkat a jak na ně chodit.
Filip: V tomhle si právě myslím, že je ten náš styl hodně tolerantní. Je totiž jedno, jestli je ta písnička víc metalová, punková, rocková, disko nebo jakákoli, jelikož, když je sama o sobě dobrá, tak ji lidi budou poslouchat. A znám velkou škálu lidí od metalistů, přes rockery, pankáče a líbí se jim to. Tohle je tudíž úplně jedno.
Čili na vašich akcích se objevují fanoušci mnoha žánrů a stylů.
Filip: každý do jednoho je svůj žánr a styl. Myslím si, že ani nám nebudou nijak extra chodit pozvánky na fesťáky, který budou vyloženě žánrově specifický. Spíše to bude o té multižánrové podobě, kde těch kapel různých stylů bude více.To uvidí čas.
Kowall Company v Kokorách (září 2013)
Rozhovor vzniká na vaší zkušebně. Jak často tedy zkoušíte?
Filip: Snažíme se vzhledem ke studijním a pracovním povinnostem alespoň jednou týdně. S bráchou se vidím vlastně nejvíc, takže někdy sem zajdeme třeba i jen spolu a zkoušíme si nový nápady a věci jen tak.
Radim: Tímto bychom navíc chtěli právě poděkovat těm , co nám umožnili tady zkoušet.
Filip: To určitě. Za tu možnost tu zkoušet jsme velice rádi, protože nám to hodně ulehčuje situaci. Víme tím pádem, že máme nějaké domácí prostředí, kde se můžeme scházet, nehledě na počasí. Tvořit nové věci, bez ohledu na čas a den. Je totiž těžký, abychom se my čtyři potkávali každej den. Vzhledem k tomu, kde pracujeme, studujeme a podobně.
Radim: Nehledě na to, že se tu objevuje osoba, která nesnáší hluk a snaží se na nás sepisovat petice, abychom přestali hrát, odstěhovali se atd. Takže, není to žádnej med.
Filip: Je to boj na všech frontách. Snažila se něco sepisovat, ale to nedopadlo. Jí asi vadí úplně vše. Ať je tu jakákoliv akce nebo činnost. Asi by chtěla, abychom budovu zvedli a otočili o 180° (smích).
Radim: To technicky bohužel nešlo, takže tímto se jí omlouváme.
Filip: Ano, na to nemáme ještě lidi (smích).
Proč zrovna název kapely Kowall Company?
Filip: Prapůvodně název vznikl podle literární postavy. na střední škole se v jedné anglické knížce vyskytovala postava, která se jmenovala Kowall – pouliční muzikant, žijící svůj vlastní svět. Byla mu nabídnuta vysoká finanční odměna, přesto jí odmítl. Z jediného důvodu, nechtěl žít jiný život, než do té doby žil, nechtěl ty peníze, které by mu to změnily. Mě na tom fascinovalo to, že je to vlastně v překladu Kowallova společnost, ta jeho společnost sebe sama, kterou on žít chce a která mu nestojí za žádny prachy.
Poslední otázka, dají se sehnat nějaké vaše propagační věci? CD je ve fázi nahrávání, co něco dalšího? Trika apod.?
Filip: Jo, byly už právě dotazy na trička, jestli budeme nějaká mít. Návrhy už jsou hotový a myslím si, že tak do 14 dnů bude vyrobena první várka. Nějakých 30 kusů. Tudíž, kdo by chtěl, může si u nás zakoupit tričko za 250 Kč. Pak se jich asi nechá vyrobit víc a bude se to brát i na koncerty. Např. koupíš si CD a dostaneš k tomu tričko. Za jednu cenu. To ještě uvidíme
Díky za rozhovor.
Filip: Není zač. Taky děkujeme.
Kowall Company