Nedávno se na zvukařském portálu rozběhla zajímavá diskuse na téma ceny „zvukařů“, ze které vyplynulo, že pořádání jakékoli hudební akce rozděluje zúčastněné na dva obtížně smiřitelné tábory. Organizátory a zvukaře. Stanovisko obou je pochopitelné: zvukař, který nasypal do aparátu (i jen okresní úrovně) ne méně než půl milionu, si většinou nemůže dovolit objíždět akce za pár korun, protože PA by mělo přinejmenším vydělávat na svoji údržbu a rozkvět, vynecháme-li okolnost, že zvukoděj musí také občas něco jíst a platit složenky. Pořadatel malé akce, alespoň v Praze a okolí, si nemůže ani při nejlepší vůli dovolit zaplatit za zvuk 4–5 tisíc, protože tolik akce nevydělá.
Příčin tohoto neblahého stavu je mnoho. Jednou je, že úspěšně proběhla odluka státu od společnosti. Stát mimo jakoukoli pochybnost prokázal, že kulturní stav země je mu ukradený, a dotace ze společné kasy směřuje kamkoli jinam, než do udržování živé kultury, tu lokální nevyjímaje. Uštvaný občan s exekutory v patách nemá čas, náladu a většinou ani prostředky pravidelně navštěvovat akce ve svém okolí a čím dál pečlivěji volí, zda si pětkrát za rok skočí na obecní tancovačku, nebo jednou za rok navštíví megakoncert či megafestival. Výsledkem je, že jakákoli akce, kde nevystupují právě celebrity, se může považovat za úspěšnou, pokud se dostaví alespoň padesát platících. Násobeno stovkou, která je ještě jakž takž únosná, aby pořadatel nebyl považován za magora, se dostáváme k částce rovné honoráři zvukaře, když se bude držet „při zdi“. Propagaci možná pokryje mírně zvýšená výtoč. Alespoň cesťák pro kapelu a námaha spojená s pořádáním akce pak padají zcela na oltář obroditelské iniciativy. S nějakou podporou obce se zpravidla nedá počítat, pokud není zajištěna důstojná prezentace VIP místního podnikatelského sektoru jako v podobných případech na „nejvyšší úrovni“, a pořadatel může být rád, dostane-li povolení rušit noční klid do půlnoci.
Hyperpravicově korektním bylo ve zmíněné internetové debatě stanovisko některých zvukařů, že pokud akce na sebe nevydělá, nemá se pořádat. Odhlédneme-li od v podstatě kontraproduktivního důsledku v podobě toho, že zůstanou pouze velké festivaly, jejichž organizátoři si díky přetlaku nezaměstnaných zvukařů budou moct stanovovat ceny až na samou hranici důstojnosti, v dlouhodobé perspektivě to povede k degeneraci celé rockové scény. Začínající kapely se pódiově „neotřískají“ v domácím prostředí a prohrabou-li se někdy na 56. stage velkého festivalu, zpanikaří, co všechno se na pódiu děje a co ze zkušebny či z předchozích malých koncertů na nástrojovku naznají. Jejich vystoupení tomu bude odpovídat a pořadatel si pro příště dobře rozmyslí, jestli kapelu bez zkušeností ještě někdy pozve. Scéna se zakonzervuje a „neviditelná ruka trhu“ zafunguje lépe než cenzor před rokem 89.
Ačkoli právě tato osobní zkušenost stála na jaře 2012 u zrodu zvukové divize kapely Melmoth, kterou vytvořili mladý Jakub a starý Jakub (kytara a basa), oba si v ní splnili i své adolescentní sny o tom, že se stanou „velkými kluky s aparátem“. Začátky byly pochopitelně všelijaké: satelity Peavey HiSys 1XT, basy Hughes & Kettner Light Line 18/1S, pasivně děleno, živeno jedním zesilovačem Yamaha CP2000 signálem – a také brumem – z mixu Mynah 16/4. Velmi záhy se ukázalo, že takto to nepůjde a že toto PA nesplní ani původní požadavek, aby kapela byla zvukově soběstačná. A tak se začalo budovat.
Ošidíme-li laskavého čtenáře od detailního popisu často zábavného až tragikomického „proč a jak“ a dopřejeme-li si zkratku, můžeme shrnout stav po roce a půl: bedny – zakázkové basy od firmy MS-Sound (http://www.ms-sound.cz/) SB 2.5 (celkem 6 kW RMS); totálně přesazené satelity (2×700 W); 4× nezávislý odposlech (celkem 1,2 kW); koncové zesilovače: desetikilowattový čtyřkanál FP 10000Q, Yamaha CP 2000, 2× Yamaha P4500; mixážní pult: Yamaha 24/14 FX; mikrofony: Audix, Prodipe, Shure; outboard: Ashly, dbx, Sabine (zatím se v něm najdou i kousky od strýčka Uliho – a popravdě řečeno dělají, co mají, a pro tuto chvíli stačí); světla: 8× EUROLITE PAR 56. Na podzim přibydou zakázkové satelity (opět od firmy MS-Sound), které při neopatrném zacházení ustřelí řepotoči palici. Pokud na vaši akci nepotřebujete právě dvacet line arrayů na každé straně, nezávislý odposlech pro pravou, levou a prostřední nohu každého z hudebníků a laserovou show promítanou na mraky, ale spokojíte se s bytelným zvukem, který s přehledem rozvibruje každou běžnou sokolovnu a nezklame ani dvě stě lidí pod pódiem venkovního festivalu, Jakubové z M-Soundu si neřeknou víc než tři tisíce plus dopravu za akci. A jako bonus nebudou řešit, kolik kapel se jí účastní. Navíc se nepovažují za ignoranty, takže pokud je osloví vaše případná charitativní akce, lze s cenou ještě něco udělat. A vůbec: všechno se dá vždycky nějak domluvit, a to nejen ve Středních Čechách, které jsou hlavním působištěm jak kapely Melmoth, tak i její zvukové divize M-Sound. Spojit se s ní můžete jednoduše: buď prostřednictvím emailu sound@melmoth.cz, webu http://melmoth.cz/m-sound/, kde najdete i telefonní čísla, nebo přes Facebook https://www.facebook.com/pages/M-Sound/368003893322899.
