Režisérku Alici Nellis mám oprávněně spojenou s filmy, v nichž je s masochistickým zaujetím a depresivní intenzitou tak dlouho rozrýpávána psychika jejich hrdinek, až ona bezvýchodná sklíčenost přeskočí i na samotného diváka. Pak není divu, že si od něčeho takového musí odpočinout i samotná tvůrkyně. Výsledkem je nenáročná komedie pro každého. Tedy i pro mě, jelikož nemá smysl zastírat, že pokud jde o film, není můj vkus právě synonymem požadavků klubu náročného diváka.
Hlavním posláním komedie je pobavení a smích. V tomto směru byla mise, bezvýhradně splněna. Jelikož jsme na hudební serveru, podíváme se na to trochu z muzikantského úhlu. Pohled na stárnoucí muzikanty, kteří se snaží dohnat to, co by se ještě dalo na prahu důchodu stihnout, není díky přímočarosti a jednoduchosti užitého humoru žádnou náročnou psychologickou sondou. Během filmu neprojde žádná z postav nějakým komplikovaným vývojem. Pokud se o nich dozvíme něco nového, nejedná se o žádné zásadní informace, které by prostý příběh komplikovaly. Příběh se zkrátka odehrává bez jakýchkoliv rušivých elementů či zvratů. Jako obdivovateli kultovního snímku „Rockeři“, u kterého asi nemusíme spekulovat o hlubších uměleckých záměrech, mně veselé historky z muzikantského života byly blízké. Nechat své spoluhráče ve zkušebně s plným kartonem chlastu má předvídatelné následky i na prahu šedesátky. Rovněž klasické rockerské žvásty, které se s nabýváním životních zkušeností nikterak nemění a uchovávají si i přes šediny hrdinů svou pubertální infantilnost, dají muzikantovi sedícímu v kině vzpomenout na nejednu rozpravu ve zkušebně či u hospodského stolu. Drsnější humor si pěkně po rockersku nebere žádné servítky, a tak můžeme sledovat narážky na očekávanou brzkou smrt jednoho z muzikantů nebo pár fórů na účet slepce. A herecké výkony? Tragikomická bezradnost a zoufalství byly vždy doménou hereckého výrazu Karla Heřmánka (a také Simony Stašové, ale pro tu by se v této roli asi uplatnění nenašlo). Bolek Polívka je v tomto naštěstí zcela civilní a přirozený. Postava Mariána Geišberka vám svými infantilními kecy nejprve poleze na nervy, ale jakmile vkročí na pódium, přiroste vám k srdci. Miroslav Krobot pokračuje ve svém Pepíkovi Hnátkovi, byť tady je v nesrovnatelně neškodnějším, bezradnějším a tišším provedení, zato ze sebe sype jednu hlášku za druhou. Dojem příliš nezkazí ani přehrávání Richarda Genzera v roli vykutáleného manažera či Vojta Dyk, který hraje přeceňovaného nesympatického floutka, přičemž se už dlouho nemohu zbavit dojmu, že se právě pro takové role snad musel narodit. Pokud jde o negativa, kromě do očí bijící trapné scény s kalhotkami lze mít výhrady k nelogičnosti jednání jednotlivých aktérů, čímž může důvěryhodnost zápletky trochu pokulhávat. Ale koho by to u nenáročné komedie zajímalo.
Přísnějšímu pohledu nemohou ujít některé nedostatky. Narážky na věk a vůbec na směšnost celého počínání trochu ztrácejí na logice, uvědomíme-li si, jaké kapely můžeme na pódiích běžně vidět v plné síle a kolik je jejich členům let. Rovněž fakt, že za důstojný návrat vděčí skupina Smoke slitování úspěšné kapely mladých frajírků, řadí závěr filmu po bok nezvládnutých televizních inscenací. Ač jsem právě přirovnání k nenáročné televizní produkci v nejedné recenzi četl, neměl jsem s tímto problém a myslím, že materiál působí o poznání filmověji než před rokem třeba Okresní přebor či Probudím se včera.
Zvláštní kapitolou je hudba, kterou stvořil Jan Ponocný a která z pro mě záhadného důvodu čelí negativním vlnám z nejednoho kritického pera. Já byl naopak velmi příjemně překvapen, v kině působily songy z repertoáru Smoke chytlavě. Jejich průbojnost sice byla trochu v kontrastu se servírovanou unaveností hlavních aktérů, ale to lze odůvodnit energickou krví v podobě nového mladého bubeníka. Mimochodem, zpěv Vojta Dyk (jeho výkon mě přinutil změnit názor a začít jej skutečně považovat za muzikanta) a Bolek Polívka.
Závěrečné resumé? Opravdu vtipná komedie, která získá ještě o něco větší grády, pokud jste jakkoliv činní kolem hudby a máte co do činění s muzikanty. České komedie posledního dvacetiletí, na které bych se s chutí podíval znovu, bych napočítal na prstech, zřejmě by dokonce bohatě stačila i jedna ruka. Revival se mezi ně rozhodně zařadil. Čím více dnů uniklo od shlédnutí, tím silnější je můj dojem, že opětovná projekce je otázkou velmi krátkého časového intervalu.
FILM: Revival
ŽÁNR: Hudební komedie
ROK: 2013
Délka: 116 minut
Režie: Alice Nellis
Scénář: Alice Nellis
Kamera: Matěj Cibulka
Hudba: Jan Ponocný
Hrají: Bolek Polívka, Miroslav Krobot, Karel Heřmánek, Marián Geišberg, Vojtěch Dyk, Zuzana Bydžovská, Jenovéfa Boková, Lucie Žáčková, Jana Hubinská, Richard Genzer