Čtyři prezentované skladby se dají shrnout jako rokenrol pohybující se v mantinelech, jež tomuto tradičnímu univerzálnímu žánrovému pojmenování nastavily pestrobarevné osmdesátky. V písních se míchá špetka glamrockové načančanosti (z dob předcházejících evoluci do bizardnějších verzí hairmetalu), punkrocková syrovost a špinavost, heavymetalový tah na branku, ale především přímočaré rokenrolové písničkářství. Z právě uvedeného je patrné, že ze všech možných oken se na vás snaží vykukovat legendární Girlschool, však se Nikola obdivem k této kapele také nikterak netají a rozhodně je to znát.
Songy jsou dostatečně nosné na to, aby se při jejich poslechu dostavila touha vyrazit na The Agony do nejbližšího klubu, nalít do sebe u baru několik povzbuzujících sklenic, jít si co nejblíže k pódiu vytřepat palici, po skončení ještě posedět při pivu, čučet z okna na zaparkované harleje a ráno v hlavě obtížně skládat dohromady mozaiku cesty domů. Sázkou na hit je pro mě jednoznačně „Rockin´“, která už má čestné místo v mém autorádiu při cestách do práce, ostatně všechny skladby slušně odsýpají a s asfaltem polykaným svižně najetými kilometry vytvářejí působivý komplex. Trochu rušivě na mě zapůsobila jediná česky zpívaná píseň „Živel“, jež vyznívá trochu urputně. Ale každopádně proložení repertoáru několika česky zpívanými skladbami kapele rozhodně schvaluji, vlastně se dá říci, že pro rozšíření fanouškovské základny v tuzemsku bude tento krok poměrně žádoucí. Až bude kapela spřádat plány na natočení dlouhohrající desky, asi bych zvážil o trochu méně uhlazenou produkci (hlavně co se týče zvuku kytar), více špinavosti by nahrávce dodalo vysněnou americkou atmosféru.
Tato podoba dívčího rocku se mně líbí a podle toho, s jakou vehemencí se holky pustily do práce a jak postupně rozvíjejí aktivity kolem kapely, se zdá, že o příležitosti poslechnout si The Agony naživo nebude nouze. Až to bude poblíž Plzně, zvu vás na v předchozím odstavci popsanou pařbu.