Akce začala okolo půl jedné a zahájila jí kapela Do řady!, punková legenda, která se na hudebním nebi drží už přes dvacet let. Energií sice neoplývali, jejich vystoupení bylo poněkud slabší, ale po hudební stránce odehráli koncert na výbornou. Skupina, která v současné době točí novou desku, tak vkusně započala den (a noc) plný hudby.
Po zhruba půl hodině je na pódiu vystřídala kapela Anger inside, kteří předvedli výbornou metalovou show. Zpěvák předváděl výborný growl, bubeník a basák hráli jako o život, a ve dvacet minut dlouhém představení ze sebe vydali všechno.
Belgičané Petula Clarck předvedli atypickou a navýsost energickou show. Místo pódia vystoupili mezi lidi a hráli jako o život. Duo je známé tím, že rádo hraje mezi publikem, a tak se snažili nalákat i návštěvníky Track Brack festivalu, ale našlo se jen několik odvážlivců, kteří si chtěli zblízka užít tuto výtečnou a jedinečnou show. Dvojice dala do koncertu všechno, výtečně hrála a především příjemně překvapila všechny návštěvníky festivalu.
Na pódiu se zatím připravovali F. A. King, hardcoreová kapela ze Železného brodu, kteří vystoupili ve 14:49. Svým stylem připomínali staré dobré Papa Roach, nejenom hudebním projevem, ale i energickým a pohotovým vystupováním.
Okolo čtvrté hodiny vystoupili Solar Skeletons. Elektronická hudba byla po rockovém nářezu příjemná, zajisté potěšila příznivce tohoto žánru. Vystoupení vypadalo jako z vesmíru,pomalé, téměř snové melodie, působily místy až snově. Byli osvěžujícím bodem programu a zajistili tak různorodost účinkujících, za což zasluhují organizátoři festivalu pochvalu.
Při nástupu italské skupiny Fuzz Orchestra se pod pódiem sešlo několik fanoušků, které kapela svými písněmi rozpohybovala. Patřili tak k jedné z kapel, které si svým zvukem přitáhla pozornost publika. Trio z milána předvedlo hodinu klasického rocku ozvláštěného elektronickýmy prvky, který se u diváků setkal s velkou oblibou.
Půl hodinové vystoupení Sapiens diváky příjemně naladila a připravila je pro představení Le sing blanc, bílých zpívajících opic z Francie, kteří diváky uchvátili netypickým vzhledem a líbivé hudbě.
K večeru vystoupili mostečtí Faces are Fiction a předvedli výborné vystoupení, které strhlo (především pubertální) publikum. Nechyběla ani komunikace s publikem nebo wall of death. V kotli vládla skvělá atmosféra, kluci předvedli výtečnou, energickou show, která by mohla směle kandidovat na nejlepší show večera. S klidem převálcovali i takové hvězdy, jakými jsou například Steve Mackay, Duflan Duflan nebo Don Vito, kteří vystoupili v pozdějších hodinách.
Festival pokračoval až do brzkých raních hodin, na pódiu se vystřídala řada zvučných, většina kapel podala nadprůměrný výkon, atmosféra akce byla příjemná a i počasí se vydařilo. Na tak malé město to byl více než slušný festival, který však nedostal tolik pozornosti, kolik si zasloužil.