Už malovaný obal si zaslouží pozornost. Kromě hezkých obrázků zde najdete také Matovo vyznání lásky. Komu? Ostravě! Citelně mi zde ale chybí texty k jednotlivým skladbám. Ty totiž nejsou k nalezení ani v hlubinách internetových vod.
Na desce Gone Westward se Mat mírně odchýlil od žánru své domovské kapely. Zvuk je postavený na akustické kytaře, kterou ale doplňuje ještě pestrá směs jiných nástrojů (housle, klavír, saxofon, baskytara, elektrická kytara, bicí, xylofon, harfa a nebo vítr). Výsledkem je příjemný pop/folk, který vyniká zejména zapamatovatelnými melodiemi.
Z těch je hodně cítit vliv amerických R.E.M. nebo policajta Stinga. Na albu je hned několik hitů, které se posluchači zaryjí pod kůži již na první poslech. Jako příklad uveďme titulní Inside, oklipovanou No Direction nebo duet Superficial.
O skvělý zvuk desky se postaral Thomas De Balder, kterému deska vděčí za příjemnou a intimní atmosféru. Tu kazí jen jedna věc, která mě při poslechu neustále bila do uší a mírně mi kazí celkový dojem z desky. Ve většině skladeb totiž Mat opakuje ústřední heslo skladby víckrát, než Kajínek svou nevinu a tím se vlastně do uší posluchače chtě nechtě vnutí.
To je ale jediná chyba, kterou deska má. Pokud hledáte příjemnou hudbu na letní dny, rozhodně nesáhnete vedle, pokud si desku pořídíte. A jestli pocházíte z Ostravy, měli byste mít desku už dávno doma.