Výrazně jsme o nich mohli slyšet až v roce 2011, kdy vydali své debutové stejnojmenné album a singl „Hunger“. To jim zajistilo slušnou základnu fanoušků, kteří neúnavně čekali, co se bude dít dál. Nyní jsou po dvou letech zpět se svým druhým počinem „The Nexus“.
Již nový stejnojmenný videoklip nás mohl připravit na jízdu vedoucí do budoucnosti. Mnozí, kteří se baví škatulkováním, kapelu vyřadili od začátku z žánru metalu a hodili do vod komerčních „hopsand“ a popíků. Ovšem Amaranthe mají v kariéře slušně nakročeno a mají všechny správné předpoklady stát se kapelou s velkým K.
„The Nexus“ se už od začátku nese v rychlém duchu a přitvrzené riffové stránce. Od úvodní „Afterlife“ až po konečnou „Infinity“ hltáte chytlavé melodie, vlezlé refrény, krásný hlas Elize, jejího doprovodu Jaka Berga a do toho zasahujícího svým chraplavým hlasem Andyho Solveströma. Vše dokreslují líbivá kytarová sóla. Nutno podotknout, že co skladba to hitový potenciál. Velmi silným momentem je „Burn With Me“ posazená na stejné místo jako „Amaranthine“ na předchozím počinu. Elize zde ukazuje, jaký poklad vlastně ve svém hrdle má a předvádí nevídané hlasové polohy. Nesmím zapomenout ani na netypickou „Mechanical Illusions“, chytlavou „Future On Hold“, a nebo “hopsavější“ „Electroheart“.
Bohužel, co albu chybí je větší nápaditost. Místy máte pocit, že jste některé melodie už slyšeli. Jak už bylo zmíněno, album je svižné, ale místy až příliš předvídatelné. Navíc pokud se Vám pod ruku dostane bonusová verze, můžete se těšit na akustické provedení „Burn With Me a „Hunger“. Obě jmenované jsou procítěné a naprosto odlišné od originálu. Celá stopáž alba se rovná 42 minutám a po jeho poslechu si určitě řeknete: „Jej to už je konec?“. Nakonec zmáčknete znovu tlačítko play, abyste si ho mohli poslechnout celé znovu.
Pokud to shrneme je „The Nexus“ svěží vánek na metalové scéně, který zaručeně neurazí žádného přívržence moderního metalu. Nicméně jméno Amaranthe má stále před sebou velkou cestu a myslím, že od něj můžeme čekat ještě velké věci. Pokud opomenu některé malé nedostatky, co se týče opakovanosti riffů a melodií, či podobnosti skladeb, dostává velký palec nahoru.