Není se proto čemu divit, že na první koncert “nových” Vojáků dorazilo vcelku početné publikum. Kapela páně Topola mohla být jenom nadšená z toho, že právě oni byly nejstarší návštěvníci klubu Modrý dveře, ve kterém se koncert odehrával. Kult Psích vojáků postihuje další a další generace, což jen potvrzuje kvalitu a nadčasovost jejich hudby.
Nové fanoušky ale čekal pořádný křest ohněm, protože klub je koncipován spíše na akce menšího formátu a již po pár minutách koncertu začalo panovat více než nepříjemné klubové dusno a horko.
Neopakovatelná hudba a texty Psích vojáků ale zvítězily nad nepříznivými meteorologickými podmínkami a všichni posluchači zůstali v klubu až do konce produkce. Samozřejmě byli po zásluze odměněni nejen kultovními skladbami jako Žiletky nebo Chce se mi spát (jen na tu Marilyn už asi pan Topol nemá hlasivky).
Kapela nebyla moc komunikativní. Žádné zbytečné parádičky, povídání nebo sóla. Každý z muzikantů ovládá svůj nástroj mistrně a nejsou potřeby na zbytečné předvádění. I přes zmiňované horko pod pódiem a “chlad” na něm byla atmosféra víc než dobrá.
S přibývajícími minutami stoupalo nadšení publika, které vyvrcholilo ve dvouminutové vytleskánání dvojitého přídavku, který se nakonec dostavil ve formě skladeb I’m Lucky a Žiju.
Přestože se ihned po ukončení koncertu valná část publika vyvalila ven nadýchat čerstvého vzduchu, odnesla si z koncertu pořádný zážitek. Kapela zahrála průřez toho nejlepšího a potvrdila svou pověst kultovního souboru, kterému bude navždy patřit čestné místo mezi špičkami tuzemské alternativní scény.
foto: Matěj Malecha