Kapela funguje od roku 2009 a věk členů kapely se pohybuje kolem dvaceti let, takže se nejedná o žádné veterány. Z nahrávky ale není slyšet ani přehnaný amatérismus. I když první dojmy tomu dost nasvědčují.
Obal a intro, které je snad vytažené z úložiště přednahraných písní v samohrajících klávesách od Yamahy, mě sice ze začátku dost odrazovalo, ale důležitějších je stejně těch čtrnáct dalších skladeb. A ty na tom rozhodně tak špatně nejsou.
Skladby jsou většinou v rychlejším tempu a daly by se zařadit do všeobjímajícího rockového šuplíku. Jako spousta jiných mladých kapel nemají ani Future Life rozhodnuto, jestli chtějí zpívat česky nebo anglicky a proto tu najdete skladby v obou jazycích (čeština ale převažuje).
Zvuk by si možná zasloužil trochu více nakopnout, protože takhle na mě působí moc popově. Některé písně jsou ale skvělé i bez toho. Třeba energická pecka Lonely and alone se skvělým refrénem mě opravdu baví.
To mi připomíná další důležitou věc: kapela staví na ženských vokálech. Hlavní slovo má samozřejmě zpěvačka, ale v každé písni jí přizvukuje také basačka a souzvuk jejich hlasů je opravdu povedený a poslechuhodný.
Kapela má cit na dobré melodie a některé z nich budete z hlavy pořádnou chvíli vyhánět. Třeba již zmíněnou Lonely and alone, Schizofrenik, Zatčeni ve výškách. Při poslechu těchto skladeb nemůžu pochopit, proč má kapela na bandzone uveden jako svůj styl hard/rock.
Ne, Forever Life není zrovna kapela pro temnotuvzývající jedince. Pokud ale hledáte pohodovou kapelu, která se pohybuje někde mezi pop/rockem a rockem, můžete kapelu poslechnout z jejich bandzone, kde je k poslechu celý debut.