U nás zatím instrumentální post-rock á la MONO zrovna dvakrát nefrčí, ale právě Tengri jsou pro mně velkou nadějí. Tato kapela ve složení 2 kytary, basa, bicí a housle totiž dokáže vytvořit svou hudbou podobnou atmosféru, jako zmiňovaná japonská kapela (a nepotřebují k tomu ani celý orchestr).
Některé písně jsou založené na stejném principu, který tkví v dlouhém zesilování a zhutňování úvodní melodie. To se potom snadno stane, že skladba přesáhne deset minut, jako se to stalo třem z pěti skladeb z této desky.
I přes absenci hlasové linky si kapela dokáže posluchače připoutat a vycestuje s nimi do světa nekonečných kytarových melodií, s hudební atmosférou, která se skoro nedá dýchat a s absencí času.
Ze skladeb čiší temntota a melancholie a já jsem si je zamiloval na první poslech. Kapelu jsem si zařadil do malé složky, kde je zatím jen pár příspěvků jako npř. Superego Kid. Doufám ale, že se sbrka brzy rozroste, protože tato deska nasvědčuje tomu, že i u nás máme na post-rock talent.
Album je k dispozici jako klasické CD za 150,- ale můžete si ho poslechnout a zdarma stáhnout na bandcamp a bandzone profilech kapely. Rozhodně to za těch pár kliků myší stojí.