Pražská skupina Figury vznikla v roce 2005 a album Na perutích je jejich
debutem, který vyšel v loňském roce. Jak už jsem nastínil, obal desky
působí, jakoby byl rok 1998 a vznikl další klon Lunetic. Hudebně jsou však
ponořeni v rytmu rocku s „lehčími“ kytarami, které u nás prezentují Ready
Kirken, O5 a Radeček nebo Toneless. Ze zahraničních kapel bych je spojoval s
aktuálně propagovanými a úspěšnými fun.
Při poslechu úvodní Na perutích se mi však zježily všechny chlupy. Strašlivý
zvuk, podivný nesympatický vokál zpěváka a podivně utopené kytary
doprovázejíc nijaký text. Už už jsem držel hlavu v dlaních, zoufajíc, co mi
to zase přistálo na stole. Naštěstí přišel prudký nával euforie ze skvělých
balad Michelle, Vážně zvláštní i rychlejších odsypávaček 1756 a Paranoik. Na
zpěv Víti Sykáčka jsem si po čase zvyknul a i když ke zvuku mám určité
výhrady, je možné ho přežít bez újmy. Co musím vypíchnout je dar napsat
opravdu chytlavou a melodickou skladbu, která chytí hned na poprvé. V tom
vidím velkou sílu skupiny, která by v budoucnu, po dopilování chybiček,
mohla dobýt vyšší posty českého showbyznysu.