Jedná se v podstatě o živé provedení „best of“ z repertoáru kapely, vzniklé roku 1977. Zprvu ryze folková parta časem, zejména nepochybně díky vlivu Vlasty Redla, se přiklonila k folkrockovému soundu, a tak není překvapivé, že z Moravské scény se v ní rovněž objevili i muzikanti jako Radek Pastrňák nebo Milan Nytra.
Po různých odmlkách a přestávkách se v r. 2007 kapela sešla k třicátému výročí vzniku, zakládající kádr (Ivo Viktorín, Blanka Táborská, Karel Markytán, Josef Šobáň) posílili kytarista Michael Vašíček a bubeník David Velčovský, a během aktivní koncertní činnosti v následném roce došlo i k realizaci nahrávek pro CD a DVD.
Vzhledem k tomu, že se jedná o soubor příznivcům této zlínské (tedy po mnoho let – a snad již nikdy více! gottwaldovské) kapely velmi dobře známé, nemělo by asi smysl snažit se objevovat a ventilovat rádoby nové dojmy, snad lze v rámci hodnocení dojmů z poslechu alba vyzdvihnout nestárnoucí devizy kapely, tedy hladivý hlas Blanky Táborské, průzračný autorský rukopis dvojice Markytán / Viktorín, čisté vícehlasé vokály, vkusnou a nenucenou symbiózu folkové písničky s jemně rockovou aranží
Album obsahuje jak skladby z ranného i následného „redlovského“ období, tak vzorky ze sólové tvorby protagonistů – Markytánovy Můry z alba Konec sladkostí a Zavaž mi oči z Viktorínova titulu Vlna za vlnou. Vše spojeno v jeden celek decentně současným zvukem a pohodovou interpretací.
Oproti takovým stylově možno konstatovat blízkým Marsyas se jedná samozřejmě o folkovější polohu souznění rocku a folku, nicméně soudím, že i příznivci bývalé kapely Michnové, Kalandry a Oskara Petra, tuto nahrávku s chutí vyposlechnou, a to nejen pro předělávku CS&N – skladba Helplessy Hoping (z jejich prvního stejnojmenného alba z r. 1969, dále již působící s Neilem Youngem pod hlavičkous CSN&Y) zde zazní coby Prázdná mísa. Navíc se konkrétně u této skladby jedná o její první nahrávku – ač patřila k prvním stavebním kamenům budovaného flekovského repertoáru, což potěší i ortodoxní příznivce a pamětníky.