Na úvod bych zabrousil trochu do historie. Jak se z kapelníka a hnacího motoru punkrockového Suterénu stane člen moderně metalové smečky? Jak bys vlastně EKBB žánrově zařadil?
Vlastně úplně náhodou. Tenkrát na akci ve vesničce s názvem Lité (neuvěřitelnej název) jsme se Suterénem pořádali akci, kam jsme pozvali nejenom naše spřátelené kapely (Chiba, Chrochtátor), ale i známější jméno v podobě plzeňských Concrete, na které se “náhodou” přijel podívat chlapík, kterýmu se neřekne jinak než Baxx. Znal jsem ho letmo z jeho působení v kapele Žádnej Strach a Dr.Ogy. Po našem vystoupení jsme se dali do řeči a on mi řekl, že zkouší v Plzni s jedním bubeníkem trošku jinou muziku a jestli bych to nechtěl zkusit. No a protože jsem byl akorát čerstvě nastěhovanej v Plzni a Suterén už se nám rozpadal pod rukama, šel jsem to zkusit. Žánrově nás není jednoduchý zařadit, ale je to určitá zdegenerovaná forma tvrdších metalovejch stylů. My tomu říkáme Umpa – lampa – green – mad – core
Říká se: „Jednou velitel, navždy velitel.“ Vzal sis tedy na svá bedra i v EKBB nějaké další funkce nad rámec basování a poctivé docházky do zkušebny?
Nenazval bych se velitelem, ale domlouvám většinu akcí, studio, funguju na kapelním emailu atd.. Jsem takovej malej hrající “manažer“ :). Kluci s tím (doufám) nemají problém a mě to baví.
Ještě nemám úplně jasno ohledně historie EKBB před Tvým příchodem, jestli jsi tedy přišel do kapely nějakým způsobem fungující nebo se Tvým přichodem teprve dávala dohromady. A mohl bys trochu popsat historický, hudební i koncertní vývoj kapely za poslední léta?
No….byl jsem “objeven” 🙂 a založili jsme kapelu s názvem Nydnol, později Unlucky Fuckers. Bylo to ale spíš pro zábavu a nijak jsme to nehrotili s koncerty, hráli jsme jen tak. Po personálních změnách, kdy do kapely přišel Martin (Looser) Lédl na pozici druhé kytary a Lukáš (Mali) Malínský na pozici řvouna, už jsme konečně fungovali jako celek. Experimenty s podlazováním se už nekonaly a zakotvili jsme na námi oblíbeném koRňáckém “A”. Po pár odehraných koncertech byl do kapely vzat Hu Bert, a to na pozici druhého zpěvo-řevu. Takže s dvěma pořádně hutnými zpěvy, řevy a growly to bylo opravdu něco. V roce 2008 jsme založili kapelu Eine Kleine Bang Bang a za náš název může hláška ze serialu The Big Bang Theory, kterou pronesl doktor Rajesh Koothrappali!! V roce 2010 jsem si prošli menší krizí č.1, kdy jsme se rozloučili s bubeníkem Joeym. Naštěstí netrvalo dlouho a povedlo se nám najít naprosto skvělého bubeníka Tomáše (Lebiho) Lebenharta. V zimě 2011 jsme prošli krizí č.2, kdy naše řady opustil kytarista Looser, takže od té doby hrajeme jen basa – kytara a myslím, že nám to hodně přidalo na syrovosti.
Ale když by se mi ozval někdo, že si chce přijít zablbnout, nema – problema!
Za tu dobu jako kapela a jako člověk dost vyzrajete, takže vývoj nás rozhodně neminul. Koncerty se snažíme odehrát hodně živelně a zábavně pro obě strany a nechat tam duši. Na živé prezentaci nám strašně záleží. Svýho času jsme blbli i se show, ale zjistili jsme, že hraní divadla na pódiu nás moc nebere, takže jsme prostě přirozený a nesnažíme se dělat to, co “Velký” zahraniční kapely.
A co se týče hudebního vývoje, tak ten zaznamenáváme každou zkoušku, protože Baxx je naprosto neuvěřitelnej muzikant a myslím, že na kytaru občas hraje akordy a prstoklady, který ani oficiálně neexistujou 🙂 a je to samozřejmě zapříčiněný poslechem kdejakejch experimentálně metalovejch kapel, ve kterejch se docela vyžíváme celá kapela.
Nejednou jsem viděl vaše jméno na plakátech či letácích s dosti respektovanými pojmy tuzemské scény. Jakým způsobem u vás funguje domlouvání a eventuelně i pořádání koncertů?
No už několikrát se nám poštěstilo a dělali jsme support známějším jménům. Mortifilia, Martyrium Christi, teď v květnu budem předskakovat na společné tour zastávce v Plzni Torrthary s Pandemií. Někdy je to čistě náhoda, někdy je to tím, že někdo má známýho v té kapele, ale většinou je to tak, že je pozveme na výměnnou akci “my vám – vy nám”, jako např. F.O.B nebo Modern Day Babylon apod..
Zpravidla hrajete na akcích, kde hraje více podobně zaměřených kapel. Jezdíte i za hranice domovského Plzeňského kraje. Dají se mezi regiony vysledovat nějaké rozdíly, co se týče návštěvnosti nebo odezvy fanoušků?
No určitě jo… Když jsme hráli v Litoměřicích v klubu Baronka, kam nás pozvala bezva parta Never Left Behind…. Pro mě to byl jeden z nejlepších koncertů, lidi se upřímně bavili. Těšilo je, že přijela parta dacíků až ze s Plzně 🙂 a hrála jim tam… Těch akcí za regionem není spousty, ale vždy je to někdě jiný než doma. Naše přání je dostat se na Moravu nebo na Slovensko. Tam jsou prej lidi, co se týče vnímání hudby, úplně jiný a rádi bychom je otestovali naším metálkem :). Ale nerad bych, aby to vyznělo, že tady je to naprd, to rozhodně ne, jen se tu lidi dostávají dlouho do varu… Co se týče návštěvnosti, je to někdy spíš veřejná zkouška, ale stejně se snažíme,aby to bylo jako poslední koncert v životě.
Pojďme k samotné hudbě. Máte nějaké vzory, které jsou pro EKBB po stránce tvorby inspirací nebo přímo vzory?
Přímo kapelu, kterou bychom “kopírovali”, rozhodně ne, ale máme rádi moderní a trochu odlišnou muziku, stejně tak jako rockovou či metalovou klasiku. Já například koRn, Deftones, Meshuggah, Tool, Gojira, Mastodon, Grotesque Through Incoherence, Sikth, Suicide Silence, Animals as Leaders (ty bych doporučil každému kytaristovi jako inspiraci) apod…. Někdo mi jednou řekl, že zníme občas jako hodně nasraný System of a Down, což mě potěšilo, ale nijak bych to nezveličoval. A za poslední dobu se strašně zvedla i česká undergroundová scéna, což taky funguje jako inspirace…
Před časem jsem zaznamenal několik recenzí na vaši aktuální nahrávku „Hands Of Blood“. Jak jste s ní s časovým odstupem spokojení? A jak velké množství cédéček je vlastně kapela vašeho typu a postavení schopna dostat mezi lidi?
S odstupem času je jasný, že bychom každej na té nahrávce něco změnil, ale celkově vládne velká spokojenost, navíc ta deska má nádhernej obal (díky Jelene! ) a myslím, že jsme ji natočili ve výborný formě. Ve studiu Blast to byla naprostá pohoda, Juraj je výbornej člověk a dost nám pomohl. Z nákladu 99 cd,se jich cca 85 prodalo, zbytek jsme si rozdělili a obeslali rádia, hudební servery nebo obdarovali známé, takže bych řekl, že celkem úspěch.
Rád bych se ještě zastavil u Tvého úderového stylu hraní na basu. Jak jsi na takový způsob hry přišel a jak dlouho trvá lidem, se kterými hraješ, než si na tento ne úplně rozšířený styl zvyknou? A hraješ ještě někde mimo EKBB?
No, hraju furt jako prase 🙂 :), ale když jsem začínal, miloval a stále miluju (až na poslední desku) koRn a jejich basák Fieldy je pro mě stále velká inspirace. Takže kdejaký napodobování jeho basy je velký učení. Takže ten můj styl vznikl ze snahy hrát jako on, ale vlastně mi to vůbec nešlo a nejde. Ale nikdy to žádným muzikantům, se kterými jsem hrál, nevadilo nebo mi to neřekli!?
Ovšem s postupem času a stylu hudby jsem přešel na kombinaci trsátko + prsty + slap, a to nejenom proto, že hudba začala být složitější matematicky, rytmicky, rychlostně a občas podle metronomu, ale hlavně, že mě berou křeče do ruky, když hraju trsátkem, takže jsem si to musel trošku poupravit :). Navíc když odešel druhý kytarista, převzal jsem jeho pasáže, kde hrál sám, a to musí znít prostě dobře!! Takže jsem hodně dřel a stále dřu. Nechápu třeba výrok Vlasty Henycha (ex-Torr), který jsem jednou četl : “ Na basu zásadně necvičím.” Možná by to nebylo dost brutal – old – school – satan – metal, kdyby na ní hrál. A možná je to jeden z aspektů, proč ho vykopli.
Mimo EKBB rozdávám ještě radost a smích ve skupině Zubathaa. Je to trochu experimental – jazz – djent – music a Tome, nebudeš věřit, ale hraju tam na 6strunnou basu!! Neuvěřitelná věc, když si vzpomenu na svojí první 4ku. Krásná basička Jolana, na kterou začínal Honza Kochman (dnes Snail) a nebo Vojta Gajer (13, Chiba, What’s your favourite number?).
Na závěr nám ještě řekni, co chystají EKBB do blízké nebo třeba i vzdálenější budoucnosti?
V nejbližší době se chystáme s EKBB do studia. Natočit pár věcí, aby fans mohli posoudit náš hudební vývoj. Můžu prozradit, že jsme v jedné nové písni lehce vyměkli, ale snad nás za to neukamenujou. S koncerty letos nebudem tolika aktivní, protože jeden z našich členů čeká první přírustek, takže budeme hrát méně, ale o to lépe :). Máme pro fanoušky mnoho připraveného, promofotky, merch, již zmiňované mini-ep, takže snad je na co se těšit a budem rádi, když budou stále lidi chodit na naše akce!!!
Díky za rozhovor